Tuzemská literatura si také letos dokázala v záplavě překladové beletrie vybojovat své místo na slunci a nabídnout čtenářům množství zajímavých titulů napříč všemi žánry. Na své si díky tomu přišli i posluchači audioknih vydavatelství OneHotBook...

Hned dvou novinek se dočkali příznivci Petry Dvořákové, která je specialistkou na sociální dramata a ve svých prózách s oblibou otevírá notně palčivá a nezřídka tabuizovaná společenská témata. Nejinak je tomu v případě jejích audioknih Zahrada a Pláňata.

Protagonista Zahrady Jaroslav se vrací domů poté, co jako vyhořelý duchovní pastýř opustil své stádo. Z barabizny se zanedbanou zahradou se snaží vybudovat útulný domov – dokud jednoho dne nepochopí, že na něj žádná šťastná budoucnost nečeká. Vnitřně rozervanému muži s nelehkým osudem propůjčil svůj hlas talentovaný herec Ondřej Novák.

V Pláňatech se autorka vrátila na český venkov, jehož důkladnou znalost prokázala už v oceňované Dědině. Hlavní hrdinkou příběhu o dozrávání v přelomové době je Pavlína, která vyrůstá v rodině, kde to každý myslí dobře, a přesto se všichni dennodenně hádají. Otec nesnese matčiny nářky, ona v něm vidí opilce, prarodiče vědí všechno nejlíp, ségra má svůj svět. A ona si chce pro sebe jen urvat kousek štěstí, jenže pořád neví jak…

Novým románem potěšila své četné fanoušky i Alena Mornštajnová, která nazvala svůj dosud nejtemnější příběh Les v domě. Dětská protagonistka audioknihy načtené skvělou Ivanou Uhlířovou se zdá být všem na obtíž – otec se vypařil během povodní, matka raději tráví čas se svými amanty a dědeček s babičkou, kterým zůstala viset na krku, pro ni nemají jediné vlídné slovo.

Mlčenlivá cácora, jak jí nedůtklivá babička přezdívá, tak vede hodně osamělou existenci, jen s nástupem do školy vymění svou imaginární kamarádku Moniku za přátelství s živelnou a upovídanou spolužačkou Ester, v jejímž stínu pak tráví nelehká léta dospívání. Stále se však nemůže zbavit hluboce zakořeněného strachu z lesa, který v ní probouzí děsivé vzpomínky.

Podhoubí minulosti traumatizované mladé ženy před lety odhalovala i Viktorie Hanišová ve svém druhém románu Houbařka, který definitivně stvrdil její pověst talentované vypravěčky příběhů o dysfunkčních rodinách. Hrdinka Sára v něm našla útočiště ve staré chalupě na šumavském venkově, kde se její život odvíjel v neměnném rytmu, majícím podobu každodenní namáhavé pouti po houbařské stezce, kterou „zdědila“ po svém otci.

Vzpomínkám na události, které ji dovedly až do psychiatrické léčebny a kvůli nimž se děsí bezesných nocí, se však nemohla vyhýbat donekonečna. Příslovečným kamínkem, který spustil lavinu událostí převracejících hrdinčinu dosavadní existenci naruby, se stal matčin pohřeb. Teprve letos však Sářin příběh dostal audioknižní podobu – narátorkou oceňované prózy se stala multitalentovaná Tereza Marečková a o hudební doprovod se postarala Vladivojna La Chia!

Audioknižního zpracování se dočkal i román Nikdo není sám od další populární autorky z tzv. hostovské školy, prozaičky s patentem na rodinná dramata Petry Soukupové. Její hrdinové tentokrát poznají na vlastní kůži, že rodina může být velkou oporou, ale také nesnesitelnou přítěží.

Pečovat o chod veřejné knihovny a k tomu ještě o manžela a dvě dospívající děti bývá někdy poměrně náročné. Veronika ale svou nelehkou roli docela zvládala – dokud jí po matčině smrti nepřibyla ještě starost o nesnesitelného otce s velkým domem, zahradou a několika psy. Ani zvyšující se množství vypitého vína a vykouřených cigaret ji poté nedokáže zbavit pocitu, že na všech frontách pomalu selhává – jako ředitelka, manželka, matka i dcera. Rozkrájet se ovšem nemůže, a jestli nechce skončit v blázinci, bude muset najít způsob, jak vyhovět všem a zároveň při tom nezapomínat sama na sebe…

Historií vlastní rodiny se nechala inspirovat Alice Horáčková při psaní historického románu Rozpůlený dům. Po roce 1945 totiž byla část jejích příbuzných odsunuta, zatímco část zůstala – a znesvářený český a německý živel hraje stěžejní úlohu také v příběhu zasazeném do krkonošské obce Benecko a jejího okolí. Autorka v něm sleduje osudy značně nesourodé trojice bratrů: zatímco temperamentní Vincek se nechává strhnout vlnou německého nacionalismu, vypočítavý Hanz dbá především o kšeft a uvážlivý Emil se rozhodne zařadit mezi českou většinu.

Život však není černobílý a do hry vstupují manželské svazky, milenecké vztahy, skrývané city, rodičovství a potomci, kvůli nimž musí jít politika mnohdy stranou. A jako obvykle jsou to především ženy, kdo si dokáže v této vyhrocené době zachovat zdravý rozum i obyčejný lidský soucit. Příběh jedné sudetské rodiny s puncem autobiografičnosti se podle spisovatele Jaroslava Rudiše „čte jedním dechem jako napínavá kronika“.

Ještě osobnější tón nasadil ve své nové knize výše jmenovaný spisovatel Jaroslav Rudiš, který sice svůj Návod k použití železnice napsal německy a do češtiny jej nechal přeložit Michaelou Škultéty, ale do přehledu současné tuzemské literatury patří i tak. Tím spíše, že svého poetického průvodce pro všechny železniční lidi dokonce českým posluchačům osobně načetl!

Barvité vyprávění o cestách a setkáních ve vagonech mezinárodních rychlíků i zadýchaných lokálek se odehrává v Itálii, ve Skandinávii či na Balkáně, ale nechybí ani řada tuzemských epizod. Výsledkem je nevšední autobiografie, milostný dopis adresovaný železnici a taky průvodce evropskými dějinami zahalenými dýmem. Tahle kniha se štemplem německého bestselleru zkrátka slibuje prvotřídní jízdu.

Nadšené ohlasy sklízí – a to už rovných padesát let – také Honzlová, román Zdeny Salivarové-Škvorecké, která jej začala psát v Praze, ale dokončila ho až po své emigraci v Torontu. Výjimečnou výpověď o chorobné budovatelské křeči 50. let označil exulant Ferdinand Peroutka za nejlepší český román napsaný po druhé světové válce a stěžejní dílo autorky, která nedávno oslavila devadesátiny, si nachází cestu k srdcím stále nových generací čtenářů – a nyní díky Denise Barešové a Pavlu Soukupovi též posluchačů.

Jednadvacetiletá Jana tvrdne v kanclu, zatímco zbytek Státního souboru písní a tanců Sedmikrása, kde doteď zpívala světu o lepších zítřcích, se i s papaláši a tajnými odjel družit do Finska. Nešťastná dívka tuší, že s ní takzvané lidově demokratické zřízení zúčtuje za prostořekost, s níž se stavěla k budování socialismu. Upřímnost se za onoho času nenosí, a kdo nedrží basu se soudruhy, jde proti nim a hůl se na něj vždycky najde – pokud včas nepodepíše. Hrdinku osud nahnal v mizernou dobu na šílené místo, avšak múza Josefa Škvoreckého bravurně líčí její vůli zůstat sama sebou: bezmocnosti, udavačství i tragédii navzdory. 

V období komunistické totality se odehrává i příběh Elišky Mazochové, hrdinky audioknihy Až ke křížku, kterou načetla Tereza Jarčevská. V prostředním svazku volné trilogie o střetu ašských žen s nelítostným 20. stoletím vyvolává spisovatelka Klára Teršová další traumatizovaný hlas z kraje, kde i lišky nerady dávají dobrou noc. Předkládá životní zpověď hrdinky, jež před absurditou takzvané normalizace nejraději utíkala do původně německé chalupy ve Vernéřově, který známe z předešlého románu Bílý pramen jako Wernersreuth.

Normalizační režim s manželi Mazochovými a jejich dcerkou zatočí pěkně po dělnicku, když je donutí přestěhovat se ze Šumavy na hanbu do Aše – vystrkova známého leda textilkami a čachry, na které není z Prahy tolik vidět. Každý zdejší šedivý den má tak Eliška Mazochová desítky příležitostí ukázat, zda v roli zakřiknuté partnerky a uštvané matky, svědomité zdravotní sestry i poslušné přítelkyně dámy z místní honorace neselže. Přijde chvíle, kdy v sobě konečně vykřeše sílu, aby se životu postavila čelem a přiměla viníky přilézt ke křížku?

A nakonec dobrá zpráva – řadu zajímavých audioknih od českých autorů a autorek chystáme i v dohledné době, těšit se můžete kupříkladu na Vildu Dalibora Váchy, reportážní román z pera pilného kronikáře křivolakých cest československého odboje, nebo prózu Michala Kašpárka s názvem Fosilie, která místy připomíná katalog mezigeneračních nedorozumění.

Napsal Petr Nagy