Stephena Kinga znají čtenáři především jako autora hororů, v novince Pohádka nás však vezme do zbrusu nového fantastického světa. Četby audioknižní podoby tohoto netradičního dobrodružství se ujal herec Matouš Ruml, kterého proslavila seriálová role v sitcomu Comeback.

Předpokládám, že Pohádka nebyla vaším prvním setkání s dílem Stephena Kinga, ať už v podobě (audio)knihy, nebo skrze filmovou adaptaci. Jak se vám toto dílo líbilo?

Tvorbu Stephena Kinga znám prostřednictvím filmů, knižně jsme se ale doposud míjeli. Bylo to pro mě tedy na papíře setkání opravdu první. Čtení mě hodně bavilo, protože mám fantasy i pohádky rád a Stephen King je velmi inteligentní a schopný spisovatel. Lidé si ho spojují hlavně s horory, a ačkoli Pohádka není přímo děsivá, stejně z ní dýchá cosi znepokojivého, asi jako z příběhů bratří Grimmů, kterými se očividně inspiroval.

Sám jste trojnásobným otcem. Patří podle vás strašidelné příběhy k dětství, i když mohou člověka připravit o klidný spánek?

Myslím, že je to důležitá součást dospívání. Dětem se snažíte předávat to nejlepší, co můžete – lásku, dobrosrdečnost, empatii, odvahu –, a právě do příběhů, které jsou trochu děsivé nebo napínavé, se taková poselství vkládají nejlépe. Když si vezmeme Pohádku, protagonista Charlie se musí často zachovat hrdinsky. Jenže něco takového nejde, aniž by něco bylo v sázce. Bez strachu, který je nucen překonávat, by nebylo ani jeho hrdinství.

Když už jsme u Charlieho Reeda, jak se vám hlavní hrdina zamlouval?

Velmi. Mám rád příběhy, kde je rodinné neštěstí popsáno důmyslně a chytře, a přesně to tady King dělá. Charlie přišel v dětství o maminku a musí se starat o otce, který propadl alkoholismu. Leží na něm tím pádem už od dětství velká zodpovědnost, a přesto – nebo možná právě proto – dokáže být hrdinou. Zpočátku to není nic okázalého, spíše taková jemná každodenní odvaha, jako když přeleze plot a pomůže nevrlému panu Bowditchovi vstát ze země. Ale ta situace je zárodkem toho, jak se potom vyvine celé dobrodružství v onom druhém světě. Ten první krok však často bývá nejtěžší.

A co Charlieho psí kamarádka Radar? Potěšilo vás, že v příběhu hraje významnou úlohu fenka?

Můj vztah k psům je veskrze pozitivní. Byť sám žádného ještě nemám, ale určitě si ho jednou pořídím. V Kingově románu hraje Radar velkou roli, je to Charlieho nejdůležitější kamarádka. Sice s ním nemluví, ale panuje mezi nimi to nejčistší možné přátelství.

K čemu byste použil hodiny času z Pohádky?

(Směje se.) Po četbě tohoto příběhu bych je asi raději nepoužil. Samozřejmě, že ta otázka má jinou váhu, když máte někoho blízkého, pak se to nabízí a je to lákavé… Ale taky nebezpečné. A já bych prostě nechtěl, aby se ze mě na konci života stal druhý pan Bowditch, který se straní všech ostatních.

Pomineme-li Temnou věž, není moc Kingových próz, kde by vytvořil vlastní svět. Čím vás zaujala jeho fantastická říše Empis?

King vskutku důmyslně využil motivy z různých pohádek, takže v jeho světě vystupují obři, kostlivci a další stvoření, která jsou nám povědomá. Zároveň ale přidal i něco ze sebe a mistrovsky tyto vlivy pospojoval do zcela věrohodného prostředí. Bavilo mě tyhle motivy objevovat, ale zároveň jsem cítil hluboký smutek, protože v příběhu procházíme říší poznamenanou řadou velkých tragédií. Všude samé šedé vlčí máky, beznaděj… Trochu mi to připomínalo zničenou Fantázii z Endeho Nekonečného příběhu. Rád bych Empis poznal i v době její největší slávy.

Zápletka románu může trochu evokovat žánr meč a magie, podhoubí ovšem zůstává typicky kingovské – chlapec s dobrým srdcem se rozhodne čelit zlu, a při tom velmi rychle dospěje. Jak se tentokrát autorovi podařilo vykreslit zázračný, ale i krutý svět teenagerů?

Myslím, že to King uchopil velmi dobře. Jak jsem už zmiňoval, Charlie není úplně tradiční teenager, takže se seznamujeme s chlapcem, který neměl zrovna jednoduchý start do života. Má sice svou partu, ale jeho spolužáci a vrstevníci nemohou plně pochopit, čím si prochází. A právě proto je jeho hrdinství uvěřitelné a člověk se s ním snadno sžije. Jediné, co mi z toho světa teenagerů trochu chybělo, byla paradoxně láska. V okolí Charlieho se sice vyskytují slečny, které o něj projevují zájem, ale myslím, že ve skutečnosti by to podobný mladík řešil trochu víc. Ale chápu, že měl starost se záchranou Radar a cizího světa, takže se pak na lásku snadno zapomíná.

Co považujete za vůbec nejsilnější stránku této knihy?

Asi bohatost autorovy fantazie. Je to opravdu velký opus a svět, který King vytvořil, je nadmíru propracovaný a barvitý.

Jak sám zmiňujete, je to opus čítající přes 600 stran, což nemohlo být snadné načíst – i s ohledem na množství postav a dva rozdílné světy, v nichž se pohybují. Jak jste se tedy s tímto úkolem zvládl popasovat?

Čtení audioknih mě ohromně naplňuje a baví, takže to byla výzva. Hodně jsem řešil noční vojáky, jejichž projev King popisuje jako hmyzí a elektrizující. Dlouho se mi nedařilo najít správnou polohu a snažil jsem se přijít na to, jak je uchopit, i proto, že se nejednalo o jeden hlas, ale hned o několik. Skoro by si to říkalo o nějakou zvukařskou výpomoc, ale nakonec jsem ten jejich bzučivý hlas přece jen rozlouskl bez postprodukčních úprav. Velmi si užívám změny intonací a různé dialogy, takže jsem byl ve svém živlu.

Když už jsme u hledání hlasů, používáte pro svou inspiraci skutečné lidi?

Musím si postavy představit, abych našel jejich hlas. Pomůže mi, když vidím, jak je jejich obličej zdeformovaný nebo srostlý, což zafungovalo například u Percivala, jinde mi stačí vybavit si mimiku nebo stopy stáří jako třeba u pana Bowditche. Nepoužívám nutně skutečné lidi, stačí mi, když si je vymyslím, ale potřebuji je mít na očích.

Dodržujete nějaký rituál nebo zvyk, když audioknihu načítáte?

Mám pravidlo, že si knihu musím alespoň jednou přečíst, protože usednout do studia a číst z listu bych nezvládl, i když vím, že to tak někteří herci dělají. Nejvíc mi pomáhá poctivá příprava a pak hodit se do klidu. Občas se mi totiž může stát, že při čtení spěchám nebo se zadrhávám, když se špatně vyspím, jsem ve stresu apod. Proto se vždycky snažím před začátkem frekvence najít vnitřní klid, abych se soustředil jen na příběh a jeho čtení.

Jak vám s tím pomáhalo režijní vedení o generaci staršího Hynka Pekárka?

Opravdu hodně. Spolupráce s ním je skvělá, herec prostě potřebuje režiséra, který mu bude nastavovat při čtení zrcadlo. Občas totiž člověku někde uteče význam, jinde třeba chybí písmenko, objeví se chybička v překladu nebo moc zrychlíte, a právě tady je režisér nezbytnou součástí celku. Dnes je v některých studiích trendem nepoužívat režiséry, ale nedokážu si moc dobře představit, jak taková audiokniha vypadá, když sedíte ve studiu úplně sám a nemáte vnější kontrolu.

Co byste chtěl, aby si posluchači audioknihy Pohádka odnesli?

Byl bych rád, kdyby si odnesli v hlavě alespoň z poloviny tak skvělý film, jaký se při čtení odvíjel v té mojí. A pak také poznání, že hrdinství můžeme zažívat dnes a denně a nastartujeme to pouze tím, že překonáme strach a zkusíme to...

_________________________________

Stephen King

(* 1947)

Jeden z nejčtenějších amerických spisovatelů současnosti je považován za „krále hororu“. Roku 1970 absolvoval na univerzitě v Oronu ve státě Maine obor angličtina a tvůrčí psaní, avšak už za studií se začal prosazovat jako povídkář. Když po absolutoriu nesehnal učitelské místo, pracoval v prádelně a přilepšoval si psaním pro pánské časopisy. Když Kingovi roku 1974 vyšla románová prvotina Carrie (č. 1992), rázem se stala bestsellerem a otevřela mu přístup do světa filmu (1976). Mnohé z pěti desítek románů plodného tvůrce se dočkaly filmové adaptace – památně právě Osvícení z roku 1977 (č. 1993), na něž spisovatel v roce 2013 navázal prózou Doktor Spánek, dále mj. TO, Misery, Vykoupení z věznice Shawshank, Zelená míle nebo Řbitov zvířátek. Autor se nevyhýbá ani oblasti krimi: mimořádného ohlasu dosáhla cenou Edgar ověnčená trilogie o detektivovi ve výslužbě Billu Hodgesovi (Pan Mercedes, Právo nálezce, Konec hlídky, 2014–2016),podle níž vznikl seriál Mr. Mercedess Brendanem Gleesonem a Harrym Treadawayem v hlavních rolích.

Matouš Ruml

(* 1985)

Absolvent Pražské konzervatoře získal první herecké zkušenosti už jako dítě a během studia hostoval v absolventských představeních starších ročníků i na několika metropolitních scénách. Pět let strávil v souboru Městského divadla v Mladé Boleslavi, dnes je členem divadelního spolku Kašpar a spolupracuje s řadou dalších pražských scén – mimořádný výkon podává kupříkladu jako Raymond v inscenaci Rain Man uváděné Divadlem Na Fidlovačce. Televizní diváci si jej už před lety zamilovali jako potrhlého Lexu v jednom z nejúspěšnějších českých sitcomů Comeback (2008–2011), podobným naturelem oplýval též jeho alchymista Balone v dětském seriálu Mazalové (2014–2017). Oblíbený představitel nehrdinských pohádkových princů, kterému by málokdo hádal jeho skutečný věk, dostal příležitost ztvárnit i méně komické role v seriálech Pan profesor, Hořký svět či Agrometal. Laureát Ceny Zuzany Navarové a Thálie pro mladého činoherce za rok 2012 uplatnil svůj široký herecký rejstřík i ve filmu (mj. historické drama Pláč svatého Šebestiána, akční komedie Ubal a zmiz, romantické snímky Jedině Tereza, Srdce na dlani). V roce 2019 vybojoval druhé místo v taneční soutěži StarDance a úspěchy sklízí také na poli dabingu.