Alma I – Vítr se zvedá

Není svobody těla bez svobody duše. Platí to jak v čase zotročení, tak v čase dospívání.

Rok 1786. V jednom západoafrickém údolí se znenadání objevil bílý kůň. Uchvácený hošík Lam se sveze na jeho hřbetě, zvíře s ním odcválá – a třináctiletá sestra Alma vzápětí vyráží po stopách uneseného bratra. Jenže svět na nedalekém Pobřeží slonoviny omývaném vodami Atlantiku se k uzoufání liší od útočiště, kde byli sourozenci doteď doma. Někteří jsou v něm otroci, kdežto druzí je loví, prodávají a neslýchaně si mastí kapsy. K nejvýnosnějším úlovkům patří právě příslušníci kmene, z nějž pocházejí Alma a její rodina. Na jedné otrokářské lodi bičované oceánskými větry právě hoch jménem Josef Mars ulil do kapsy vzácné kapitánské hodinky, zatímco jistá středostavovská slečinka z přístavu La Rochelle dumá, jestli je pro ni tenhle život nejlepší…

První díl nové trilogie od autora světoznámých epopejí Vango a Tobiáš Lolness zachycuje svět těsně před Velkou francouzskou revolucí, kdy se i jeho vlast podílela na zotročování jiné rasy. V tapiserii dětských osudů, které se dramaticky proplétají a vrství, spisovatel opět skládá poetický hold svobodě. Nejen té, již symbolicky oslavuje Bartholdiho a Eiffelova socha v newyorském přístavu, nýbrž hlavně té, kterou musíme mít každý v sobě. Jen tak uhájíme rovnost, volnost a bratrství.

„De Fombelle umí být vtipný a dojímavý zároveň, a co se týče citů, nebojí se jít až na dřeň.“ – iliteratura.cz

„Alma nabízí něco mnohem hlubšího než pouhou sondu do minulosti. Úvod trilogie není jen drsným nahlédnutím do světa obchodu s lidmi, do osudů lidí násilím odtržených od rodiny i země, ale i těch, kdo to celé z Evropy řídí.“ – Mravenčí chůva

„Autor umí nádherně vyprávět. Úvod v ráji je snový – a způsob, jak se z něj začnou odvíjet jednotlivé příběhy, je strhující.“ – databazeknih.cz

„Jako první se napakují loděnice, které vyrábějí lodě, zaplaceno dostanou lesníci, obchodníci se dřevem, řemeslníci a všichni lidé v přístavu, pak manufaktury z celé Francie i odjinud, výrobci sucharů i mizerných pušek, taftu, hedvábí, pálenky, dále nožíři, výrobci měděných a cínových rendlíků… Toho všeho se nakoupí hromady. Tak se zbavují zlata. Tohle zlato pak z přístavů míří po řekách a říčkách vzhůru jako krevním řečištěm země, zatímco zmíněné zboží putuje opačným směrem. Loď se promění v ohromné plovoucí tržiště, prkennou sluj naplněnou až po větrací otvory. Potom loď odpluje. A když dorazí do Afriky, kapitán vymění náklad za zajatce. (…) Pokud se loď i s nákladem potopí, ztráty se nahradí a všechno může začít nanovo. Jak vám říkám, je to hotové kouzlo.…“ – ukázka z textu