Tunel za tunelem mění svět v peklo

Rozhovor s Martinem Preissem, interpretem audioknihy Černá ozvěna

26. září 2019 9:50:30

 

Jak se vám román Černá ozvěna líbil?

Vzhledem k tomu, že se mě ptáte ještě před koncem natáčení, nemůžu to říct úplně zodpovědně. Ale zatím se mi líbí, opravdu moc, i když nevím, jak to dopadne. Pan režisér mi zakázal zkoumat to dopředu, protože natáčíme detektivku a já mám čtenářské pocity posluchači věrně zprostředkovat. Do poslední chvíle nesmí být v sebemenším náznaku znát, kdo je pachatel. Na konci určitě dojde ke zvratu, na které si anglosaští autoři, a tak doufám, že se v tom pocitu utvrdím.

 

A čím vás příběh tak oslovil?

Mnohovrstevnatostí. Není to plytká, předvídatelná detektivka a hlavní hrdinou není kluk z plakátu. Vždycky jsem vnitřně tíhl k typům detektivů, jako je Harry Bosch: k opuštěným a životem ošlehaným chlápkům, kterým okolí hází klacky pod nohy a kteří nejsou polobozi, poněvadž se jim do vyšetřování bez ustání plete něco osobního. A oni nad tím musejí pro zdar vyšetřování mávnout rukou.

 

Co detektivovi uchystal tenhle případ?

U Mulhollandovy přehrady nad Los Angeles se najde mrtvola, podle všeho zoufalý feťák. Jenže když se do toho vloží Harry, brzo zjistí, že před ním leží bývalý spolubojovník z vietnamské války, který zřejmě k té lupičské bandě patřil a padl za oběť vyřizování účtů. Když se v tom Harry povrtá ještě víc, začne rozplétat neuvěřitelnou pavučinu souvislostí, táhnoucí se z podsvětí až k policii. Prostě tunel za tunelem, což je v příběhu umocněno tím, že leccos se odehrává právě v kanalizační síti pod Los Angeles, kde tyhle bandy operují a kudy se dostávají k vyhlédnutým bankovním trezorům. A když vyšetřovatel zjistí, že pár potenciálních pachatelů z dřívějška zná, začnou ho vyšší šarže podezírat, že i on by mohl mít na loupežích podíl a snaží se ho z případu odvolat.

 

Můžete posluchačům aspoň naznačit, co je to ta "černá ozvěna"? 

Tímhle výrazem si američtí veteráni z Vietnamu definovali neuchopitelno, které na ně číhalo v podzemních chodbách v džungli, kam se zakopali vojáci nepřátelského Vietkongu. Ty tunely v nich budily naprostou hrůzu. „Černá ozvěna“ je asi to, co se z nich ozývalo, když do nich lezli…

 

Jak byste Harryho Bosche charakterizoval?

Podle mě je to pátrač s velkou intuicí, i když tím se asi od ostatních kolegů výrazně neliší. Zajímavé je, že se o sebe vůbec nebojí: nemá rodinu, takže nemá ani co ztratit. Záleží mu paradoxně snad jen na agentce FBI Eleanor Wishové, s jejíž pomocí případ řeší. Tihle dva byli na počátku velcí soupeři, a teď zjišťují, že jsou si čím dál bližší. Sám pořád netuším, jak se to mezi nimi vyvine.

 

Čtete tedy hlavní postavu, jako byste to byl sám, anebo jste se ji snažil nějak upravit?

To jsem si s dovolením vyhradil pro part vypravěče. Sám Harry je – abych tak řekl – takový flegmatičtější, možná i introvertnější týpek než moje maličkost v civilu. A podle všeho je i víc zklamaný životem, asi jako všichni pěšáci někdejší americké drsné školy.

 

Jak jste se na audioknižní natáčení připravoval?

Vždycky si předem projdu penzum, které zvládneme nahrát za jednu frekvenci, tedy něco mezi 30 a 40 stránkami. Tohle je poměrně náročný text, protože v něm vystupuje spousta vedlejších postav. Ty musí hlasový herec nějak odstínit, a přitom si dát pozor, aby nesklouzl k frašce. Navíc agentka Wishová je žena, takže tu musíte podat věrohodně, aby se posluchač neošíval a pořád se cítil stejně komfortně, jako kdyby knihu pročítal sám. Snažím se to citlivě promyslet. A součástí domácí přípravy je i spolehlivá orientace v tom, čí úhel vidění přichází na řadu v následujícím bloku, protože během frekvence se už nemůžeme zdržovat přemýšlením, kdo a kdy zrovna mluví.

 

Co pro vás bylo nejobtížnější?

Například angličtina mi nevadí, tou relativně vládnu a cizí jména mi problémy nedělají. Naopak mi přijde, že právě čeština je konstrukčně docela složitý jazyk, a tak musíte dbát na řádnou výslovnost i na intonaci vycházející z větné stavby a ze slovosledu. A pokud to chcete odvést se ctí, musíte se pekelně soustředit. Jo, největší problém je čeština… (smích).

 

Narážíte na autorova delší souvětí? Nebo spíš na to, jak věty, odstavce a události pointuje?

Přesně – musíte vypíchnout důrazy a významy slov. Někdy se to chvilku hledá, ale od toho mám pana režiséra, který má moji plnou důvěru a já zase doufám, že jeho důvěru ve mě vloženou nezklamu. Stane se třeba, že i překladatel knihy čas od času pojme nějakou větu zbytečně kostrbatě. Při čtení v duchu vás to ještě tolik netrkne, jenže ve chvíli, kdy ji musíte pronést, zní najednou skoro nevyslovitelně… Takže s tímhle se někdy ve studiu potýkáme.

 

Vy sám posloucháte audioknihy?

Popravdě řečeno na to nemám moc čas, ale je to dáno i tím, že se jejich nahrávání poslední dobou docela věnuju, takže uši už se tomu náporu zvuků podvědomě brání. Někdy si proto naordinuju četbu jen pro sebe uvnitř hlavy – a většinou knížky, které se asi pro studio ani nehodí. Zaujala mě třeba Židovská moudrost dvou tisíciletí, takové odstavečky životních zkušeností rabínů, které zřejmě nikdy v audioverzi nevyjdou.

 

Na co se u Connellyho ve vašem podání můžou posluchači těšit?

Dejme tomu na pořádnou porci hrůzy? V síti tunelů, kde se pohybujeme, nad námi stále visí vědomí, že vietnamská válka musela být jedno velké peklo. Zelené – a teď i černočerné. Jenže já v Los Angeles nějaký čas pobýval, takže si zpětně uvědomuju, že jsem vlastně poznal jen jeho lepší čtvrti, zatímco všední a špinavá tvář okrajových částí velkoměsta mě minula. Už jenom výjevy z pitevny mě v knize tak šokovaly, až jsem si řekl: chválabohu, že žijeme v malých českých podmínkách, kde to není zdaleka tak dramatické. Vím, jsou chvíle, kdy Češi ten dojem nemívají, ale pořád jsme ještě hodně daleko od krvavých poměrů, které vládnou pod tamním povrchem.

                 

Martin Preiss (* 1973)

Už během studia herectví na pražské DAMU hostoval v Národním divadle a po škole nastoupil do angažmá v plzeňském Divadle Josefa Kajetána Tyla. V roce 1998 se vrátil do souboru Národního divadla už coby stálý člen činohry. Proslavil se zejména jako moderátor soutěžního pořadu Chcete být milionářem? (2003–2004), často spolupracuje s dabingem a pravidelně se objevuje v televizních seriálech (Krejzovi, Doktoři z Počátků, Velmi křehké vztahy, Tři králové, Arrowsmith) a filmech (Případ pro rybáře, Sjezd abiturientů).

 

Zpět