Pak se stane zázrak…

Po VRAŽDĚ V ORIENT EXPRESU jsou pro Lukáše Hlavicu VÁNOCE HERCULA POIROTA už druhým případem detektiva, který pilně zaměstnává "malé šedé buňky". Jak se interpretovi zamlouvala práce na nové poirotovce?

28. listopadu 2018 18:02:50


Co se vám na příběhu Vánoce Hercula Poirota nejvíc líbilo?

Člověka vždycky osloví celková atmosféra příběhu – zasazení do anglické post-viktoriánské doby a do prostředí velkého rodinného sídla je velmi atraktivní. Dál mě docela bavilo, že mi příběh v něčem připomínal Bratry Karamazovy – zejména v charakterech i v modelu rodiny a vraždy nebo v postavě zavražděného otce. Aspoň v některých momentech a možná to nebylo úplně záměrné, třeba si to autorka ani neuvědomovala. Ale zase si nedovedu si představit, že by Agatha Christie zrovna Dostojevského nečetla.

Měl jste nějakou část, kterou jste si vysloveně užíval?

Nemám to tak, že bych si u nějaké části říkal „na tomhle si zgustnu“ nebo „budu rád, až tohle budu mít za sebou“. Myslím si, že u Agathy Christie je příběh tak scuknutý a tak dobře vystavěný, že se nedá mluvit o hluchých místech, pořád to má zásadní tah a stránku po stránce se odhaluje další a další tajemství zápletky. Někdy autorka člověka schválně zavede na falešnou stopu a někdy se Poirot ptá zdánlivě nesmyslně. To mě na tom baví hodně, protože jak nejsem klasický čtenář detektivek, tak jsem pokaždé velmi překvapen, kdo je nakonec pachatelem.

Čím myslíte, že detektivky Agathy Christie stále přitahují čtenáře a posluchače?

Slyšel jsem, že o audioknihu Vražda v Orient expresu byl velký zájem, což mě až překvapilo. Samozřejmě Agatha Christie je pojem a spousta lidí má rádo detektivky – rádi je čtou nebo si je i rádi poslechnou, ať už na cestách, nebo doma. Bál jsem se, že jak jsou příběhy Hercula Poirota už známé a Vražda v Orient expresu obzvlášť, že posluchači už budou znát pointu a budou tak připraveni o překvapení, ale dnes už příznivcům autorčiny tvorby evidentně nejde jen o řešení rébusu a nalezení pachatele.

Co vám na Vánocích Hercula Poirota připadá nejatraktivnější?

Na jednu stranu se příběh jmenuje velmi poeticky, ale už v tom názvu je past, protože Vánoce jsou to velmi nepovedené. Agatha Christie měla velký smysl pro humor – pro takový ten britský suchý –, takže už samotný název je v podstatě velká ironie. Dojde k vraždě a Poirot je zrovna kousek od toho rodinného sídla. Není jasné proč a ani se mu tam vlastně nelíbí, je mu tam zima, peče se u krbu a přitom mu mrznou záda a nejradši by byl doma u ústředního topení – ale Agatha Christie ho tam prostě „přikouzlí“. Musí se tam ocitnout právě proto, aby mohl záhadu vyřešit.

Oblíbil jste si jako interpret nějakou postavu z příběhu?

Pokud nemluvíme přímo o Poirotovi, který člověka baví a zajímá, protože je to výjimečný a prapodivný človíček, Agathě Christie se podle mě daří velmi dobře odstínit především protagonistky. Jak v tomto románu, tak i v dalších jsou ženy silnější, jsou to ony, kdo příběh posiluje a nenápadně ovládá. Muži jsou efektnější, ale ženy jsou taková zvláštní klidná síla. Vždycky je zajímavé setkání Hercula Poirota, u něhož nevíte, co si o ženách myslí, a některé ženské postavy – je plné drobného napětí.

Posloucháte vy sám audioknihy?

Vyhledávám a baví mě poslouchat „mrtvé“ interprety – Jana Wericha, Miroslava Horníčka, Jiřího Voskovce, to je skoro moje závislost. Ale vzhledem k tomu, že jsem především rozhlasový režisér a neustále poslouchám něco, co dělám nebo na čem se podílím, tak už pak nemám kapacitu na to, abych poslouchal ještě další interpretace.

Co je podle vás při četbě audioknih nejdůležitější?

Vždycky se snažím to nezkazit, příběh předat a ne na textu „exhibovat“. U interpretace je vždycky klíčové, aby se napsané slovo – písmena řazená za sebou – zvedla z papíru a stala se duší a tělem. To je nejpodstatnější. Tu schopnost ovšem nemají všichni, protože u někoho to zůstává pouze u toho, že slyšíte, jak oznamuje psaný text. Pokud ale někdo – a naštěstí jsou tací – má tento dar a ve chvíli, kdy před vámi slova zhmotní, uvede je do pohybu, pak se stane ten zázrak a je skvělé to poslouchat.

 

 

Lukáš Hlavica (* 1965)
Je absolventem herectví na pražské DAMU, kde posledních dvacet let působí jako pedagog. Kromě herectví a výuky se úspěšně věnuje divadelní režii. V současné době je kmenovým režisérem Českého rozhlasu. Jako herec působil v Národním divadle i v Divadle na Vinohradech, poté na čtyři roky zakotvil jako režisér v Dejvickém divadle. Dále účinkoval v audioknihách vydavatelství OneHotBook: Mortdecai – Záhadný případ s knírem (2015), Praha noir (2016), Vražda v Orient expresu (2017, ocenění Audiokniha roku 2017 – Nejlepší jednohlasá četba).

 

 

Zpět