Mozaika plná moudrého účtování s minulostí

Znovu nalezený literární poklad britských 80. let, kniha Penelopy Livelyové Měsíční tygr, přináší působivou bilanci života jedné výjimečné ženy. Jejím hlasem promlouvá zkušená herečka TAŤJANA MEDVECKÁ.

8. ledna 2020 11:48:01

 

Román se odehrává ve třech rovinách. V ich formě se v něm zpovídá umírající hrdinka upoutaná na nemocniční lůžko, zatímco autorská er forma textu shrnuje její dosavadní život. Mezi ně vstupuje ještě hlas třetí, který bilancující ženu sleduje očima nestranného pozorovatele. Jak se vám ty polohy rozlišovaly?

Je velké štěstí, že poutavě napsaný román zachycuje hrdinku z různých hledisek. Livelyová ústy jeho hlavní postavy Claudie Hamptonové zdůrazňuje, že jedinec je v každou chvíli svého bytí i takový, jak ho vnímají ostatní, a proto se rozhodla situaci zpracovat v trojí perspektivě, což bylo přinejmenším v době vzniku knihy dost výjimečné. Tahle psychologická mozaika mě moc bavila a doufám, že se mi povedlo odstínit všechny barvy, aby rozdíly byly slyšitelné na první poslech. 

 

Takže jste se je snažila rozlišit hlasem? 

Řekla bych, že spíš tempem a rytmikou, i když místy snad taky trošku hlasově. Přiznám se, že jsem dala intuitivně na to, jak jsem ty nuance sama cítila a jak jsme to s režisérkou ve studiu před nahráváním prodebatovaly.

 

Dá se rytmicky nějak vyjádřit stáří ženy na smrtelné posteli?

V první osobě tu promlouvá umírající – a s tím je třeba zacházet nanejvýš citlivě, se vší vážností, bez přehrávání. Nicméně v románu se najdou i pasáže, kde se hrdinka probírá svou minulostí, a u těch jsem naopak chtěla, aby z nich sršela energie: přesně taková, jaká musela Claudia v mládí nebo v nejlepších letech být. Zazní při tom mimochodem moc hezká myšlenka – nakolik je zvláštní, že v paměti druhých zůstáváme uchováni zkresleně. Hrdinka má totiž velice komplikovaný vztah se svojí dcerou: tu vychovávaly babičky, zatímco ona se profesně realizovala. Svou holčičku miluje, a přesto si uvědomuje, že jí nebyla dobrou matkou a působila na ni vesměs jako nepříjemná osoba, přestože se tak v nitru vůbec necítí. Člověk si kolikrát ani neuvědomuje, že leccos staví výhradně na svých prožitcích, které přeceňuje, a přitom bůhví, jak nás vlastně vidí a berou ostatní. Což je postřeh, ze kterého mrazí.

 

Událostmi nabitý život hrdinky se ale odehrává na pozadí velkých světových dějin…

Ano, Claudia poznamenává, že je to taková její výstřednost, když se rozhodla sepisovat dějiny světa „skrze sebe sama“. Připomnělo mi to dva romány, které jsem nedávno četla : Giesbertovu Himmlerovu kuchařku a S elegancí ježka od Muriel Barberyové. Oproti těm dvěma z mého pohledu až trochu okázalým knihám, z nichž je patrna mimořádná vzdělanost autorů (a podle toho pak svůj literární konstrukt naplňují), je Měsíční tygr próza daleko střídmější. A přece je předaná suma životních zkušeností obrovská. Claudia Hamptonová je podle mě podstatně věrohodnější bytost než protagonistky těch dvou děl.

 

Která scéna vám připadala nejsilnější? 

Byla jsem přímo fascinovaná tím, že zrovna žena dokáže čtenáře nebo posluchače vtáhnout do složitých spojeneckých operací kdesi v africké poušti. Zazní tam další úžasná myšlenka: o „zázračné moci slova“. A když si uvědomíte, že jsou to jenom písmenka na papíře, a vy i tak máte pocit, že stojíte přímo v té písečné duně, je to úžasné,  ne? Ačkoli uznávám, že prostor nezměrné pouště lidskou mysl zasáhnout umí a provádí to s námi už celé věky…

 

Jak se vám líbila autorčina práce s celkem? 

Hlavní hrdinka říká: kdybych nebyla součástí toho všeho, nebyla bych nic. Myslím, že román je velmi chytře a čtivě napsaný, a to i na poslech, protože nám předkládá velmi moudré účtování se životem. Hlavní hrdinka je nevěřící agnostička, a tudíž chápe, že věci jsou, a pak najednou nejsou – a přesto při vzpomínání na svého milého říká, že „minulost je pro mě skutečnost; děsí i povznáší mě to zároveň“. Což je další moudrá myšlenka.

 

Čím ještě byste knihu k poslechu doporučila?

Myslím, že je do češtiny velice dobře přeložená, což je dost podstatná součást celé věci.

 

Je to podle vás typ literárního díla, které v publiku zůstane delší dobu?

To rozhodně. Často se říká, že k dobrým knihám se člověk rád vrací a čte je několikrát. A tady dokonce platí, že tahle je nabitá silnými myšlenkami, které zatím nedokážu pustit z hlavy.

 

                           

Zpět