Jen výzvy na hranici možností člověka posunou

Při rozhovoru o audioknize SBĚRATEL herci přiznali, že natáčení rozhodně nebyly "žádné lázně".

2. prosince 2015 21:43:45

 

Jak se vám líbila samotná kniha?
Lucie Pernetová: Líbila se mi moc. Četla se jedním dechem, protože při prvním čtení lze text vnímat trochu jako detektivku a člověk neustále v napětí, jak to celé dopadne. Ale potom, při vlastní práci a při pozornějším čtení jsem si uvědomila, že to není jen „taková krimi“, ale něco mnohem víc. A konec je naprosto šokující, už z lidského hlediska se tomu prostě nechce věřit.

Jaroslav Plesl: Myslím, že se jedná o mimořádné dílo a ačkoli nejsem literárním kritikem a z Fowlesovy tvorby jsem přečetl už jenom Věž z ebenu a Larvu, pokládám Sběratele za jeden z vrcholů autorovy práce. Je to strhující thriller a dokonalá studie psychopatického jednání. Závěr příběhu mne ovšem nepřekvapil, protože jsem ho znal z divadelního představení, které jsem kdysi viděl.

Dokázali jste se se svými postavami při čtení nějak ztotožnit?
Lucie Pernetová: Už při prvním čtení mi přišlo pozoruhodné, jak autor dokáže mást čtenáře. Díky tomu, že zpočátku celé vyprávění zprostředkovává jen Frederick, zdá se být daleko sympatičtější než Miranda, která působí trochu jako zhýčkaný fracek. Protože člověk zkrátka začne zapomínat na to základní, co je v celém příběhu špatně a od čeho se to celé odvíjí. Přesto se může posluchač přistihnout, že mužské postavě fandí, i když ví, že to, co dělá, není dobré. 

Jaroslav Plesl: Frederick je možná ambivalentní, ale kamarádit bych s ním opravdu nechtěl. Jeho chování je neobhajitelné. Možná působí jako křehká bytost, ale je to bestie a jeho jednání je veskrze nelidské. Frederick je sexuální maniak, který si polapí dívku a přidá ji do svých sbírek… Ale nechce jí ublížit, chce ji jenom vlastnit. Ovšem ztvárňoval se mi dobře, protože takovýto typ postavy skýtá spoustu valérů, s nimiž si lze pohrát. Já jsem se k tolika kladným hrdinům ještě nedostal, ale rozporuplné charaktery jsou pro mě přece jen větším zdrojem inspirace. 

A jak se vám z tohoto hlediska postavy hrály, když je posluchač v průběhu dění vnímá různorodě?
Lucie Pernetová: Celé natáčení pro mě bylo dost intenzivní, protože režisér Michal Bureš je na herce skutečně velice náročný. Už po první frekvenci jsem měla pocit, že jsem naprosto vyřízená, emocionálně vyždímaná. A to se pak ještě stupňovalo s každým dalším nahráváním. Rozhodně šlo o větší výdej osobní energie, než jsem na začátku čekala. Byl to obrovský zážitek, protože i když mám zkušenosti z rozhlasu, ještě se mi nestalo, aby se v práci s mluveným slovem šlo do takové psychologické hloubky. 

Jaroslav Plesl: Snažil jsem se postihnout jistou paralelu mezi Sběratelem a filmem Mlčení jehňátek. Je pro mne fascinující, jak Anthony Hopkins dokázal ztvárnit kanibalistické monstrum tak, že vám je Hannibal místy sympatický. Snad je to v tom, že autor a vy jako jeho prostředník dopřejete i antihrdinovi lidské rozměry, vlastnosti a rysy, které máme všichni. Že ho nehrajete jako šarži. A tuto nečernobílost pak divák i posluchač ocení.

Co pro vás bylo nejobtížnější?
Lucie Pernetová: Nejtěžší pro mě asi bylo naplnit režisérovu představu ve způsobu čtení Mirandiných deníků. Michal Bureš totiž nechtěl, abych četla jen významy slov, ale nějak v sobě našla jeden konkrétní pocit – což byl v tomto případě vztah ke staršímu muži, otcovsko-učitelské figuře – a v té emoci nenaplněné touhy to celé vyprávěla, i když šlo třeba o vzpomínku, že obdivovaná osoba čistila rezavé kolo. Zkrátka nechtěl, abych posluchače informovala o písmenech, z nichž se sdělení skládá; šlo o to, že se písmena jakoby „svezou“ s pocity té postavy. A to pro mě byl masakr, nebylo to lehké. Z toho, co všechno může herec ve své práci obsáhnout, je mi nejvlastnější pohyb. Což mi zrovna u audioknih moc nepomůže. Zároveň ale knihy miluju a slovo mám ráda, takže nahrávání pro mě byla obrovská zkušenost, protože jenom výzvy, které jsou trochu na hranici možností, mohou člověka posunout někam dál. 

Jaroslav Plesl: Na práci s Michalem Burešem se pokaždé moc těším, i když je velice náročný režisér. Natáčení s ním rozhodně nejsou žádné lázně a musím přiznat, že když už jsem četl jeden odstavec podesáté a z režie se opět ozvalo: „Stop!“ a zazněly další připomínky, musel jsem zatnout zuby. Ale na druhou stranu je to právě práce s Michalem, při které jsem zažil u mikrofonu neopakovatelné okamžiky. Skutečné emoce. Skvělé vedení, výborně vyložený text, trpělivost a zároveň to, že vám nic nesleví – právě to pro mě dělá naši spolupráci nezapomenutelnou. Ale práci na Sběrateli nakonec nepokládám za nejnáročnější. Nejhlouběji jsem si určitě sáhnul při Pádu Cařihradu. Tato kniha je rozsahem a komplikovaností textu, ale i emocionální vypjatostí rozhodně dalece nejtěžší četbou, kterou jsem kdy dělal. 

Jak jste se na natáčení audioknihy připravovali?
Jaroslav Plesl: Knihu jsem během přípravy na nahrávání přečetl dvakrát. Poprvé tak říkajíc jedním dechem a posléze po částech, které se měly v daný den nahrávat. Na tento typ interpretce se snažím připravit pečlivě a jednotlivé úseky knihy, které mají být nahrávány, studuji v rámci svých časových možností zodpovědně.

Lucie Pernetová: Když jsem se dozvěděla, že mě obsadili, zavolala jsem Hynkovi Čermákovi, o němž jsem věděla, že s vydavatelstvím OneHotBook spolupracuje a ptala se ho, jak se na to nejlépe připravit. Samozřejmě jsem si text důkladně pročetla, ale říkala jsem si, co všechno bych ještě mohla pro zdar věci udělat. A Hynek říkal, že vyzkoušel spoustu variant přípravy, ale nejvíce se mu osvědčilo, když si před cestou do studia ještě znovu čerstvě přečte těch čtyřicet nebo padesát stránek, které za frekvenci zhruba zvládne. Tak mu v hlavě nejlépe utkví smysl vyprávěného a lépe se mu vybavuje při samotném čtení. Když si člověk udělá týden před nahráváním poznámky v celém textu, tak se v tom později stejně hned nezorientuje. A ukázalo se to jako dobrá rada. Navíc u režiséra Michala Bureše by mě „nezachránilo“ nějaké značení důrazů a interpunkce, protože jeho opravdu čítankové čtení nezajímá. 

Když milujete knihy, co ráda čtete?
Lucie Pernetová: Teď mám dvě malé děti, takže popravdě poslední dobou spíš dětskou literaturu. Nicméně jsem o prázdninách četla Murakamiho Kafku na pobřeží a thriller Temné kouty od Gillian Flynnové. Největším literárním zážitkem z posledního půl roku jsou pro mě knihy Kateřiny Tučkové, které mě úplně uhranuly. Měla jsem pak tendenci dětem hodně pouštět pohádky, aby si mohla číst dál… A loňské prázdniny jsem četla Zlodějku knih, která mě také hodně pohltila, stejně jako třeba Hosseiniho Lovec draků. Dlouho jsem také měla v oblibě Johna Irvinga. Mám hodně ráda i Mawerův Skleněný pokoj a ráda bych si přečetla Dívku, která spadla z nebe. A teď mám na nočním stolku román držitelky Pulitzerovy ceny Zátiší s kousky chleba.

V knize jsou od sebe části vyprávěné Frederickem a Mirandou naprosto oddělené, ale audiokniha umožnila, aby mezi sebou postavy vedli i dialogy. Jak často jste byli s Jaroslavem Pleslem ve studiu dohromady?
Lucie Pernetová: Z mého pohledu jsme byli ve studiu společně tak půl na půl. Půlka práce byla samostatná četba Mirandiných deníků a půlka dialogy s Jaroslavem Pleslem, který samozřejmě ještě načítal sám svoje pasáže, jež jsou základem celého vyprávění.

A jak se vám společně pracovalo?
Lucie Pernetová: Báječně, navíc je to ohromná škola. Jarda má v tomhle směru přece jen víc zkušeností než já a navíc už znal i pana režiséra, takže na rozdíl ode mě věděl, do čeho jde. A hlavně není sporu o tom, že je úžasný herec. Zároveň mi byl ve studiu skvělým parťákem, což bylo příjemné. 

Jaroslav Plesl: Šlo nám to dobře. Snad i proto, jak Lucka už zmiňovala, že Michal Bureš patří k nejnáročnějším z režisérů, s nimiž jsme kdy pracovali, ale na druhou stranu jsem nikdy nezažil ve studiu tak intenzivní pocit skutečného prožitku, jako právě při práci s ním. A Lucka je skvělá kolegyně: pečlivá, inteligentní, talentovaná, krásně čte, hezky vyslovuje, dobře se na ni dívá… Samé krásné chvíle při práci.

 

Jaroslav Plesl (* 1974)
Absolvoval divadelní fakultu JAMU v Brně a od roku 2001 je členem souboru Dejvického divadla. Televizní a filmoví diváci jej znají ze seriálu Čtvrtá hvězda, jako moderátora dokumentárního cyklu Štíty Království českého či ze snímků Pravidla lži, Grandhotel, Zoufalci, Muži v říji, Největší z Čechů, Čtyři slunce, Krásno nebo Rozkoš. Za svůj herecký výkon ve vedlejší roli hrobníka Olina z filmu Díra u Hanušovic (2014) získal ocenění Český lev. Pro vydavatelství OneHotBook ztvárnil hlavní postavu Lukase Hildebrandta v audioknihách Mycelium: Jantarové oči (2014) a Mycelium: Led pod kůží (2015) i vypravěče v Pádu Cařihradu (2014).

Lucie Pernetová (* 1978)
Po absolvování gymnázia nastoupila jako elévka do Městského divadla v Mostě. Po šesti letech dostala nabídku angažmá v divadle ABC. Nyní je členkou souboru Městských divadel pražských a spolupracuje s Českým rozhlasem. Hostuje také v Činoherním klubu, v divadle Viola a je součástí skupiny Veselé skoky. Zahrála si i v televizních filmech Dva na schodišti, Až kohout snese vejce, v pohádce Boháč a chudák nebo v seriálu Ulice a moderuje pořad pro děti Hřiště 7. Pro vydavatelství OneHotBook se rovněž zhostila partu Anne v thrilleru Dívka ve vlaku (2015) a role Palomy v audioknize S elegancí ježka (2015).

 

Zpět