Jako bych to říkal Vojtovi

Herec Lukáš Hejlík si tak dlouho říkal - CO BY MŮJ SYN MĚL VĚDĚT O SVĚTĚ - až mu na to dal odpověď text Fredrika Backmama a vznikla z toho audiokniha a představení pro LiStOVáNí.

21. září 2017 14:16:10


Měl jste jako otec dvou dětí tendenci se při četbě s vypravěčem ztotožňovat? 

Jasná věc, proto jsem do toho šel. Ačkoli vím, že četba audioknih není vůbec lehká práce. Ale ten text mi tak mluví z duše. Co z duše, z života! Z každého dne! Mám dvouletého Vojtu a je to s ním masakr. Koneckonců právě na procházkách s ním kolem rybníků Splávek a Bahňák jsem si tu knihu nahlas četl. A to dost emotivně. Jinak to ani moc nejde…

Co vám přišlo "nejpravdivější" a co vás nejvíc pobavilo?

Ta ztracenost otců v nakupování! To, jak dětské hraní nemá logiku a jak se ji snažíte v pět ráno, když on vstane tak živě a vy tak mrtvě, najít, jak ji přímo vyžadujete! Jak se snažíme být nejlepšími rodiči a jak víme, že to stejně nezvládáme a nezvládneme. 

Rozesmávaly vás Backmanovy rady, příběhy a trapasy někdy i přímo při četbě ve studiu?

Je to strašná sranda. Zcela upřímně, v listopadu s tím vyprávěním objedu naší zemi v rámci mého LiStOVáNí a poprvé za patnáct let toho, co to děláme, budu na jevišti účinkovat sám. Celý text je vlastně stand-up comedy. Pro tatínky i maminky. Ale i pro ty, kteří jsou teprve v očekávání nebo očekávat teprve budou. Moc mě to překvapilo a často úplně odrovnalo! Strašně jsem se smál u pasáže o ‘našich otcích’, jací jsou to šikovní ‘nadlidi’, jak je ještě neovlivnila elektronika, jak všechno dokážou vlastníma rukama a jsou v pohodě, protože si nic ‘nemohli googlit’. My už nemáme alibi, protože si přece vygooglit všechno můžeme!

Jak jste se na četbu připravoval? 

Jsem z LiStOVáNí zvyklý jednat. Skoro mi připadá, že první čtení je nejryzejší. Já si vlastně doma čtu nahlas. Na záchodě. Žena se tomu směje. Ví, že je to moje chvíle, která netrvá krátce. Ale ctí to. I za to ji miluju. Zcela upřímně je to moje poslední chvíle, kdy mám na čtení čas. A užívám si ho. Druhá věc je, že nemluvím zrovna korektně, takže jsem měl dost problémů s výslovností, jenže nejsem úplně tohle natrénovat. V tom se se mnou režisér Michal Bureš asi slušně trápil. 

Co bylo při četbě ve studiu nejnáročnější?

Právě se dostat přes pasáže, kde jsem měl problém s výslovností, která by byla aspoň trochu přijatelná. Ale já vlastně ani nechtěl, aby to působilo příliš jako četba. Chtěl jsem prostě láteřit na svět a díval jsem se za mikrofon, kde seděl Vojta. Teda… jako by tam seděl Vojta. A Backmana jsem si k tomu jen půjčil. Těžké byly také pasáže, kde v rámci dramatické scény nebo dialogu promlouvaly tři-čtyři postavy. Nechtěli jsme z toho dělat úplně loutkařinu, ale zároveň jsme museli myslet na to, aby to bylo pochopitelné, jako když to člověk čte. A baví se!

Co by měl váš syn vědět o světě? Co byste doplnil, kdybyste psal podobný "vzkaz" vlastnímu synovi?

Myslím, že ta audioknížka je naprosto vyčerpávající. 

Jak jste při natáčení audioknihy vnímal rozdíl mezi scénickým čtením, kterým se zabýváte v LiStOVáNí, a vyprávěním příběhu na mikrofon?

Jasný, je to jiný. I když zrovna tahle monologická knížka je v podstatě jedna přímá řeč. Myslím, že mi zkušenosti z LiStOVáNí, kde jsme zpracovali sto osm knížek, hodně pomohla. A věřím, že mi tohle nahrávání zase pomůže v listopadové realizaci na jevišti. Přijďte!

 


  

Lukáš Hejlík (* 1980)
Vystudoval obchodní akademii v Lounech a poté Vyšší odbornou hereckou školu v Praze Michli. Hned po dokončení studia získal angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, o dva roky později přesídlil do Městského divadla Brno. Za sebou má celou řadu divadelních rolí, proslavil se však zejména účinkováním v televizních seriálech Ošklivka Katka, Ordinace v růžové zahradě nebo Terapie. Na filmovém plátně debutoval ve snímku Crash Road (2007) a zahrál si v komedii Marka Najbrta Polski film (2012). Kromě hraní a moderování je autorem populárního projektu LiStOVáNí, což jsou putovní scénická čtení z aktuálně vydaných knih.

 

Zpět