Já tak trochu princezna jsem…

Rozhovor s VERONIKOU KHEK KUBAŘOVOU (* 1987), interpretkou dalšího dílu „aristokratické“ série s názvem ARISTOKRATKA U KRÁLOVSKÉHO DVORA.

11. listopadu 2020 14:24:37

 

Od nahrávání předchozího dílu série Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka uběhly bezmála dva roky. Děj v knize navazuje tam, kde skončil. Jak se vám vracelo do světa zchátralého rodového sídla plného bláznivých postav, mezi kterými jste jako Marie III. nucena (pře)žít? 

„Mám pocit, že se vracím do svého rodového vyprávění, že se vracím k historkám z vlastní rodiny. Mám je tak ráda a prožila jsem s nimi tolik zážitků, že mi skutečně připadá, že vyprávím něco svého, z vlastního prostředí. Jsem za tyto knihy panu Bočkovi opravdu vděčná. Jestli si má slova někdy přečtete, pane Bočku, tak vám vzkazuji: jsem moc ráda, že své příběhy píšete. Pro mě je velká radost je načítat a vždy se na to neskutečně těším. Obdržela jsem od posluchačů i hezké ohlasy. Je to něco pozitivního, co lidé mohou poslouchat a co jim dělá radost.“

 

(…) jestli něco okamžitě neuděláme s matkou, tak nám v dohledné době zešílí. „Zešílí? Proč ten budoucí čas? Ta je šílená od doby, co ji znám.“ Na můj dotaz, proč si ji tedy bral, odpověděl, že to je pro něj větší záhada než vzájemné vztahy uvnitř Nejsvětější Trojice. – ukázka z knihy

 

Tentokrát s Marií prožijeme trable spojené s láskou. Stačil jeden telefonát a na doposud čisté nebe jejího vztahu s Maxem vstoupil mrak… Jak jste se cítila v roli naštvané snoubenky? Chápala jste její chvíle rozčarování nebo se v nich snad trošku poznala? 

„Určitě jsem se v situaci poznala, protože já tak trochu princezna jsem. S tím dobrým i s tím špatným, co to přináší. Také potřebuji správnou pozornost... A úvahy či reakce hlavní hrdinky mě samozřejmě bavily – je to velmi vtipné. Co se týče trablů s láskou, kromě oné milostné roviny s Maxem, přibyla rovina další, a to mě překvapilo a předtím vůbec nenapadlo, že bychom se něčeho podobného dočkali. Na druhou stanu si myslím, že na konfrontaci našich hrdinů se skutečnou aristokratickou rodinou jsme čekali všichni, a ta se rozhodně vydařila.“

 

Vyřešila Marie vzniklý konflikt podle Vás dobře – změnou vzduchu? 

„Myslím si, že ne, a taky se následně ukázalo, že její řešení věci spíš komplikuje. Na druhou stranu, co jí zbývalo? Ona má prostě královské povinnosti a musí jim dostát.“  

 

Marie III. je téměř jednadvacetiletá dívka. Z osazenstva zámku snad nejnormálnější osoba, pokud opomeneme Miladu. Čím je vám její postava blízká? Je naopak něco, v čem je výrazně jiná, než vy?

„Ohromně mě baví její smysl pro humor, jak se dívá na situaci, jak ji popisuje – její nadhled a vnitřní monology. Ty mi přijdou skutečně moc zábavné. Nevím, jestli máme stejný smysl pro humor, ale ten její se mi líbí. A jestli je něco, v čem jsme vyloženě opačné? Nevím, takto jsem nad tím nikdy nepřemýšlela, co my dvě máme nebo nemáme společného. Vždy, když ji načítám, mám pocit, že se do ní jakoby propiju a že není nic, co bychom měli jinak nebo s čím bych nesouhlasila.“

 

Kterou z ostatních postav máte nejraději?

„Když to vezmu jako interpret, tak pro mě je vždy výzvou interpretace pana Schwarzenberga, a to kvůli tomu, jak specificky mluví. Dále mě také baví americký přízvuk matky, který jsme tam vymyslely, a velmi zábavné jsou i hlášky paní Tiché, která tomu vždy opravdu dokáže nasadit korunu, ale takto bych mohla pokračovat pořád dál... To je jak vybrat si v rodině. Baví mě všichni.“ 

 

„Jak kurvátorce? Za ty roky tady jsem rozbila jenom jednu vázu. A ta už byla prasklá.“ V tu chvíli se zvedla Milada, pohodila hlavou k paní Tiché, položila řečnickou otázku, „jestli takový materiál opravdu chceme nabídnout druhé nejvýznamnější evropské panovnici“, a bouchla dveřmi. – ukázka z knihy

 

Ještě k chrabré výpravě, která odjela reprezentovat rodinu na slavnostní vernisáž… Bavila jste se také? Vzpomenete na moment, který vás rozesmál?

„Jak moc nebo jestli vůbec se mi knížka dostala pod kůži, poznám podle toho, jestli se nahlas směju, když si ji čtu, jakmile mi přijde domů. Tady jsem se smála několikrát. Paradoxně, tyto momenty nejsou tak vtipné, když je načítám na mikrofon. Hrozně mě baví celá audience u královny… to, jak je paní Tichá tlumočená, respektive co říká, a to, jak to pak dopadá. Baví mě, kdykoli se tam zpívá, ale úplně konkrétní moment si nevybavím.“  

 

Když jsem se ujistila, že nejde o prozac, natlačila jsem do matky pět různobarevných pilulek pomocí „grifu“, jakým paní Tichá vykrmuje husy kukuřicí. Znehybnit, otevřít zobák, zasunout co nejdál, zavřít zobák. Jen závěrečnou fázi – masáž krku – jsem nahradila sklenicí vody. Zabralo to. Už po pěti minutách matka otevřela oči. – ukázka z knihy

 

Loni vstoupil do kin film Poslední aristokratka natočený dle předloh Bočkových prvních dvou knih. Nemrzelo vás trochu, že vám producenti filmu nenabídli roli Marie? 

„Když jsem se dozvěděla, že se film točí, bylo mi líto, že v něm nehraju. A sotva jsem na to pomyslela, tak mi další den zavolal Jirka Vejdělek, jestli bych si tam nezahrála. Takže já jsem ve filmu hrála. Setkala jsem se s Marií, skutečnou, filmovou. Setkala jsem se i s jejími rodiči. Prožila jsem s nimi jeden let v letadle, setkala jsem se s Bendou, ale to, že jsem Marii nehrála, mě nemrzí, i když bych si to asi užila.“ 

 

Viděla jste celý film? Jak se vám líbil? 

„Film jsem viděla, líbil se mi, ale trošku mě to teď i mrzelo, protože když jsem načítala Aristokratku u královského dvora, zatím poslední díl série, musela jsem si trošku vracet své představy o všech postavách, které byly nyní ovlivněné vizuální podobou. Já jsem o tu svou představu Bočkových postav jak je vidím já, přijít nechtěla, a nakonec se mi podařilo ji zase najít – herečtí kolegové, které znám, jsou z mé hlavy pryč.“

 

Kterého nápadníka si podle vás nakonec Marie vybere v autorem avizovaném pokračování Aristokratka pod palbou lásky?

„Pokud tento rozhovor čte někdo, kdo to ještě neslyšel, tak nechci ani prozrazovat, na jakou volbu se mě ptáte. Ale myslím si, že se naštěstí dá na Marii spolehnout, protože se vždycky rozhodne podle toho, jak to cítí. Ona se nikdy nebude rozhodovat podle peněz, možnosti zajištění, šlechtického původu, jednoduše, nebude volit podle výhod. Vždy bude volit srdcem. Věřím v to. Marie, koukej se rozhodnout správně!“

 

                            

Veronika Khek Kubařová

(* 1987)

Rakovnická rodačka vystudovala herectví na Pražské konzervatoři. Díky výkonu v absolventském představení Kytice podle Jiřího Suchého si zahrála i v divadle Semafor. Začínala v Mladé Boleslavi, v letech 2011–2014 byla členkou ansámblu Městských divadel pražských a od roku 2015 vystupuje v Dejvickém divadle, avšak hostuje i na dalších metropolitních scénách. Na plátně debutovala v komedii Rafťáci, následovaly role ve filmech Nejkrásnější hádankaŽeny v pokušení, LidiceMůj vysvlečenej deníkTři bratřiŽeny v běhu, Modelář nebo v seriálech Na voděCirkus Bukowsky, Specialisté a Zkáza Dejvického divadla. Je vítězkou desáté řady taneční soutěže StarDance.

 

           

Zpět