Drsné a syrové

Audiokniha PORODNÍ BÁBA líčí živočišný vztah titulní hrdinky a mladého nacistického důstojníka. Jaké bylo takový příběh vyprávět, jsme se zeptali interpretů Pavly Beretové a Jaroslava Plesla.

 

Jak se vám Porodní bába líbila?
Pavla Beretová: Knížka se mi hrozně líbila, je výborně napsaná. Ale jsem upřímně ráda, že už to mám za sebou… Jde o hodně náročné téma, které je podle mě i skvěle zpracované tak, že se člověka dotýká, že působí syrově a pravdivě.

Jaroslav Plesl: Autorka na pozadí válečných událostí rozehrává podivuhodné výpovědi několika málo aktérů. Láska, která vzplane mezi laponskou dívkou a německým důstojníkem je absolutní a vražedná. Román na mne zapůsobil maximálně sugestivně, téměř vás nutí ho při četbě od-prožívat.

A jak se vám zamlouvaly vaše postavy? 
Pavla Beretová: Víločka je sice poněkud rozporuplná, ale to je právě na té práci dobré, že si člověk najde množství způsobů, jak to udělat a vystřídá spoustu hereckých poloh. Měla jsem pocit, že ačkoli její postava vstupuje do hrozných situací, nevypadá to vycucané z prstu, ale jeví se to jako velmi upřímné. Hodně věcí se mě v tom příběhu opravdu niterně dotýkalo. Třeba už samotný příběh obrovské lásky, pro kterou je člověk schopen udělat úplně cokoli. Byla jsem z toho opravdu nadšená… V některých pasážích jsem měla problém je vůbec přečíst, jak jsem natahovala a slzy se mi vlévaly do očí. Skutečně si myslím, že je to pravdivé a hluboké.

Jaroslav Plesl: Postava Johanna, kterou jsem měl možnost číst, je ambivalentní člověk, zmítaný událostmi, zapřisáhlý nacista a zároveň milující a oddaný mladý muž. Podléhá nejenom citům a válečným odpornostem, ale i drogám, které ho zbaví kontaktu s mrzkou realitou a doženou ho k ještě zoufalejším koncům.

Jak se vám jako interpretům pracovalo s velmi specifickým jazykem autorky?
Pavla Beretová: Tohle mi nešlo nijak proti srsti: jak to bylo napsané, tak jsem to četla. A jestli bylo výrazivo někdy živočišné a vyhraněné – život je taky živočišný a vyhraněný, aspoň občas. Naopak mi bylo příjemné, jak je text dobře napsaný a že má v sobě určitý proud; že plyne a teče. Tím tokem textu jsem se mohla nechat unášet a užívat si to. Když se tam objevil nějaký expresivnější výraz, snažila jsem se ho spíš přečíst úplně obyčejně, protože tak by to podle mě řekla i moje hrdinka.

Jaroslav Plesl: Mám rád severskou poetiku a vůbec mi nevadí syrové scény, které by mohly na někoho působit až jako pornografie. Děje a události jsou popisovány brutálně realisticky, ať už jde o milostné prožitky, nebo válečné zkušenosti – ale o to autentičtěji také působí.

Jak jste si herecky pohráli s tím, že je vaše postava v průběhu příběhu postupně čím dál víc poznamenaná hrůzami, na nichž se musí podílet?
Pavla Beretová: To se vlastně udělalo tak nějak samo. Samotná kniha ani audiokniha není vyprávěná chronologicky a dějové linie se v ní střídají, ale já jsem svoje pasáže natáčela v chronologickém pořadí. Takže tam automaticky vzniklo rozdílné ladění, kdy na začátku jsem to četla jinak než poté, co moje postava projde všemi těmi příšernými situacemi, které ten projev samy hodily do jiné hlasové polohy. Ale bylo to přirozeně tak, jak nás vedl sám text.

Jak jste se na četbu připravovali?
Pavla Beretová: Tentokrát jsem neměla na přípravu moc času, ale přečetla jsem si knihu a před čtením jsem si vždycky nastudovala text, který se měl natáčet. Abych věděla, o čem to je – a dál už jsem se nechala vést samotným textem – protože jak už jsem říkala, je opravdu skvěle napsaný. Autorka je vážně dobrá a navíc je to i výborně přeložené. 

Máte rádi podobný typ literatury, nebo jste se k Porodní bábě dostali spíš mimoděk?
Pavla Beretová: Já čtu obecně romány docela málo, věnuji se spíš odborné literatuře, zajímají mě třeba publikace týkající se křesťanské středověké mystiky. Beletrii čtu jen minimálně, ale oblíbila jsem si spisovatelku Olgu Tokarczukovou, od které jsem četla všechno. Podobné tématice nebo období, v němž se odehrává Porodní bába, se raději vyhýbám, protože mi zkrátka nedělá dobře. Tohle bylo spíš nečekané setkání, ale jsem ráda, že jsem si jím prošla.

„Nestrašily“ vás pak ozvěny toho silného příběhu, třeba jako noční můry? Nebo si „nenosíte práci domů“?
Pavla Beretová: Musím říct, že mě to opravdu zasáhlo a hodně jsem přemýšlela nad tím, čeho všeho jsme schopní, a co se to v tomhle historickém období stalo, že lidé úplně zešíleli a ztratili jakoukoli schopnost objektivního nazírání skutečnosti… Proto jsem ráda, že to už mám za sebou, ale na druhou stranu si myslím, že je dobré si připomínat, že se v lidech skrývá i tahle stránka, kterou bychom měli mít spíš pod kontrolou. 

Jaroslav Plesl: Román na mě hodně zapůsobil a něco podobného ze sebe člověk hned tak „neshodí“. Úplně chápu, že se kniha dočkala filmového zpracování, i když je napsána tak sugestivně, s tak velkou imaginací, že by bylo třeba velkého filmařského umění, aby se snímek knize vyrovnal, nebo přinejmenším přiblížil – jak už to u takovéto výjimečné literatury bývá.

Vaše postavy jsou z dnešního pohledu na „špatné straně“ těch zlých – nacistů. Jak jste tenhle rozpor jako interpreti vnímali a ztvárňovali?
Pavla Beretová: Svou hrdinku jsem dokázala pochopit, protože takové věci vlastně zažíváme pořád – i když víte, že něco není v pořádku, nasadíte si klapky na oči a jdete za svou láskou. Ani to nemusí být za láskou, ale i v každodenním životě některé věci zkrátka nechceme vidět a děláme, že se nás netýkají. Tohle téma vnímám v Porodní bábě jako stále aktuální – i když teď nežijeme v tak vyostřené situaci jako za 2. světové války, jsou zas vyhrocené jiné záležitosti. Pak je tam obrovské téma odpuštění a přijetí: to jsou také věci, které zažíváme dnes a denně a máme s nimi problémy. Nevnímala jsem tam nic, co by pro mě bylo nepochopitelné. Samozřejmě je pro mě nepochopitelná ta nelidskost, a že může zajít tak daleko. Ale ta „malá“ lidská témata pořád všichni prožíváme a neměli bychom se tvářit, že ne: pro lásku uděláme všechno, s odpuštěním i nepřijetím máme problém, cítíme se odloučení… Všechno tam je. Nejvíc blízké mi v tom bylo asi právě téma boje s temnotou v sobě.

Jaroslav Plesl: Před několika lety jsem se ocitl ve Finsku. Ať už v Helsinkách, nebo malém městečku Tampere, tahle země na mne vždy působila jako klidná krajina jezer a lesů. Se všemi těmi saunami a úsměvnými historkami o finské lásce k alkoholu, povzbuzené nedávnou prohibicí. Jak potom musí román Porodní bába působit na čtenáře a posluchače strašlivě až brutálně… Mohl by to být téměř šok. I já se ve Finsku setkal s dobrotivým lesním mužem, který ale povážlivě změnil výraz tváře, když řeč došla na 2. světovou válku a potažmo na úlohu Finů v ní. Dodnes s tím mají problém a k této části dějin přistupují přinejmenším poněkud naježeně. A právě i o tom je román Porodní bába. I když pochopitelně ne jenom o tom. 

Posloucháte „svoje“ audioknihy, v nichž jste účinkovali? 
Pavla Beretová: Jen málokdy, protože práce s hlasem mi připadá hrozně odhalující až obnažující. Prostor mezi mikrofonem a hercem je velice subtilní, takže je v něm slyšet úplně všechno. Každá nepravost nebo falešný tón strašně vynikne, zejména když poslouchám sama sebe. Mluvené slovo jako takové mám hrozně ráda, ale jak si ho pouštím před spaním, často u něj usínám. Vidím však ve svém okolí, že audioknihy jsou čím dál populárnější. Hodně lidí je má rádo, a když nemají čas číst, mohou tak poslouchat četbu třeba v autě…

 

Více

Nedělní HRÁTKY S PAXEM

Pokud mají vaše děti či vy sami rádi fantasy, nepropásněte náš nedělní (15. 5.) dopolední program na SVĚTĚ KNIHY. Od 9.30 na vás čeká Jan Vondráček a PAX.

 

Máte-li děti (nebo "dětskou duši"), pak tuhle neděli nebudete chtít pospávat. Ranní ptáčata si mohou od 9.30 hodin na literární festivalu SVĚT KNIHY na stánku #ReadNordic (S201) doskákat až pro audioknihu, nebo i knížku (tuhle sérii totiž kromě OneHotBook vydává také nakladatelství Host). Jen co je ukázkou z příběhu navnadí vypravěč Jan Vondráček (kterého možná znají z role Pavučince v pohádce Tajemství Lesní země), jehož hlas je pro napínavé čtení jako stvořený, čekají na ně hry a soutěže. Kdo dokáže zachránit tajnou knihovnu, vystopovat vlkodlaka, čarovat s písmeny a najít knihy kouzel?

 

PAX je hravá, tajemná a svižná městská fantasy pro posluchače od 7 do 100 let vypráví o bratrech Alrikovi a Viggem, kteří přicházejí do městečka Mariefred, aby se stali členy nové pěstounské rodiny. Zdá se však, že kam vkročí, tam se dějí podivné věci. Jakoby se k životu se probouzely nadpřirozené bytosti. Možná jsou tu oba chlapci hlavně proto, aby pomohli chránit tajnou knihovnu, ukrytou pod kostelním návrším, neboť kdosi přivolává z hlubin věků temné síly a svět se ocitá v ohrožení. V okolí po nocích řádí záhadný tvor podobný ohromnému psovi a napadá místní obyvatele. Může to být vlkodlak? A jak s něčím takovým bojovat? Bratři se usilovně snaží najít odpověď v tajné knihovně a setkávají se přitom se záhadným čarodějem Damírem, který přišel varovat strážce před smrtelným nebezpečím. Mohou ale podivnému návštěvníkovi věřit? 

Tak nezapomeňte:

NEDĚLE 15. 5. 2016 
9.30 - 10.20
stánek S201 - Střední hala / Svět knihy 2016
Hrátky s Paxem
 

OneHotBook na SVĚTĚ KNIHY

Na knižním veletrhu a literárním festivalu SVĚT KNIHY nás letos potkáte nejen na novém stánku L207 v levém křídle, ale také na spoustě zajímavých programů.

Na letošní SVĚT KNIHY jsme si nachystali větší stánek (pod číslem L207), spoustu zajímavých novinek (nedočkavci mohou tipovat, o které lahůdky ze sekce Připravujeme jde), ale nebude chybět tradiční sleva 25 % na veškerou naši produkci či oblíbená akce 2 audioknihy na CD + 1 ke stažení zdarma. Navíc jsme dali dohromady také bohatý program s našimi herci, pokřtíme čerstvé audio přírůstky, připojíme se k oslavám severské literatury na stánku #ReadNordic a zúčastníme se debaty o fantastických audioknihách, kterou pořádá spřátelené vydavatelství Walker&Volf. Podrobný program najdete níže.


12. 5. 2016 - ČTVRTEK

14.00 - 14.30
stánek OneHotBook L207 - Levé křídlo
KAREL IV. - Císař a císařovna - křest audioknihy
Křest nové audioknihy vydané k 700. výročí narození Karla IV. za účasti autora Josefa Bernarda Prokopa a herce Jiřího Dvořáka, který bude vyprávět, čím byl pro českého císaře a římského císaře zlomový rok 1363 a sňatek s Alžbětou Pomořanskou.
 

16.00 - 16.20
stánek #Read Nordic S201 - Střední hala
Křest audioknihy PORODNÍ BÁBA
Křest audioknižní novinky za účasti autorky Katji Kettu i herečky Pavly Beretové, která přečte ukázku ze svého partu Heleny „Víločky“ v syrovém příběhu ze severního Finska roku 1944. Nebude chybět soutěž o audioknihy podepsané spisovatelkou i interpretkou.
 


13. 5. 2016 - PÁTEK
12.40 – 13.00
Velký sál – Střední hala
Křest audioknihy METRO 2033
Na závěr besedy s autorem Dmitrym Glukhovskym (která začne ve 12.00) pokřtí spisovatel audioknižní novinku spolu s režisérem Hynkem Pekárkem i ředitelem vydavatelství OneHotBook Martinem Pilařem.
 

15.00 - 15.50
Autorský sál - Levé křídlo
Audiokniha: literatura všemi smysly
Oblíbené příběhy si můžete dopřávat nejen očima, ale i ušima. Režiséři a interpreti, kteří je nechávají ožít ve zvukové podobě, vám v rámci besedy dovolí nahlédnout do zákulisí vzniku audioknih. Účinkují herci Jiří Vyorálek, Taťjana Medvecká, Miloslav Mejzlík i režiséři Michal Bureš s Jitkou Škápíkovou a nebude chybět ani Martin Pilař z vydavatelství OneHotbook… 
 

16.00 – 17.00    
stánek Walker&Volf - Pravé křídlo
Fantastické audioknihy od českých vydavatelství
Na našem audiotrhu se pohybují hráči (nadšení vydavatelé), které se nebojí fantastických žánrů. Vydávají jak původní sci-fi a fantasy, tak i tu světovou. A vydavatelství OneHotBook je jedním z nich. Účinkují: Jiří W. Procházka, Radek Volf, Martin Pilař, Jiří Pobuda, Tomáš Výchopeň (moderuje Jiří W. Procházka).
 

18.00 – 19.00
sál Fantasy & Sci-fi – Pravé křídlo
Kdy bude poslední MYCELIUM?
Beseda s autorkou Vilmou Kadlečkovou o tom, jak to dopadne s Lucasem, zda se zjeví Hmyzí Bůh, kdy vyjde poslední díl knižního Mycelia a jestli ho mezitím nedoženou ty audioknižní...

 


14. 5. 2016 - SOBOTA
18.00 - 18.50
stánek #Read Nordic S201 - Střední hala
Tady byla Britt-Marie, babička i Ove
Blízké setkání s mužem jménem Ove, babičkou, která pozdravuje a omlouvá se, ale i s Britt-Marií! Čtení z děl Fredrika Backmana oceňovanými interprety jeho audioknih Janem Vlasákem a Valérií Zawadskou, beseda a křest audioknižní novinky TADY BYLA BRITT-MARIE.
 


15. 5. 2016 - NEDĚLE
9.30 - 10.20
S201 - Střední hala
Hrátky s Paxem
Hry a soutěže ve stylu dětské fantasy série PAX za přítomnosti vypravěče audioknih Jana Vondráčka. Zachraňte tajnou knihovnu, odhalte temné tajemství a vyhrajte knížky i CDčka s příběhy bratrů Alrika a Vigga.
 

14.00 - 14.30
L207 - Levé křídlo
Mrazení v uších
Zeptejte se Carla Mørcka z Oddělení Q nebo Rebecky Martissonové na SLOŽKU 64 a SLUNEČNÍ BOUŘI – neboli na jejich nejnovější případy. Jejich hlasem vám odpoví Igor Bareš a Jana Stryková. Čerstvá várka severských detektivních audioknih, které je nutno pokřtít.
 

Křest audioknihy KAREL IV. - Císař a císařovna

Pilně připravujeme program na veletrh Svět knihy 2016, jehož součástí bude i křest další audioknihy ze života českého krále a římského císaře.

Poslechli jste si panovníkův TAJNÝ DENÍK a pořád byste chtěli vědět víc? Třeba jaký byl pro Karla IV. rok 1363? Sňatkem s Alžbětou vzal vítr z plachet pouze jednomu ze svých protivníků, ale ještě jich mnoho zůstalo. Chystal se definitivně zúčtovat se svým zetěm a současně nepřítelem, vévodou Rudolfem Habsburským. Kromě přípravy na císařskou korunovaci a slavnou římskou jízdu musel řešit křížovou výpravu, pátral po odkazu své matky a vrahovi svého otce. Navíc jej citelně zasáhla ztráta nejvěrnějšího přítele a důvěrníka Arnošta z Pardubic. Mohla by ho nahradit císařovna? Dokáže se po jeho boku změnit z tvrdohlavé dívky v silnou osobnost?

Všechno se dozvíte ve čtvrtek 12. května 2016 na veletrhu a literárním festivalu Svět knihy, v levém křídle Průmyslového paláce na našem stánku L207 od 14.00 hod.

Novou audioknihu KAREL IV. - Císař a císařovna, vydanou k 700. výročí narození Karla IV. (budoucí český vládce se narodil 14. 5. 1316 - budeme mít tedy dva dny náskok), pokřtí sám autor Josef Bernard Prokop a herec Jiří Dvořák, který propůjčil "otci vlasti" hlas. Součástí křtu bude také beseda s přítomnými návštěvníky a autogramiáda. Zúčastní se rovněž redakce vydavatelství OneHotBook, jejíž členové se nemohou dočkat, až opět stanou posluchačům "svých" audioknih tváří v tvář, z očí do očí a z uší do uší... 

Prozradíme vám něco víc také o třetím dílu královské audioknižní trilogie nazvaném KAREL IV. - Císař a synové, který vyjde na podzim 2016.

Přidejte se k "události" na Facebooku: http://bit.ly/1Qsiaks

Nic lepšího člověk nevymyslel

Naše oblíbená herečka Jana Stryková si po spoustě rolí a partů konečně střihla celou audioknihu, která má nakročeno na sérii. Jak se jí zamlouvalo ve SLUNEČNÍ BOUŘI?

 

Pro vydavatelství OneHotBook už jste "načetla" spoustu titulů, ale vždy šlo o nahrávky vícehlasé, kde jste měla určitou roli nebo četla jen část. Jaké je mít konečně celou audioknihu sama pro sebe?                                    

Velká zodpovědnost, ale hlavně radost! Moc mě těší, že moje “první celá audiokniha” je právě tato. Sluneční bouři bych se nebála doporučit i náročnějším čtenářům či posluchačům. Je to velmi dobře napsaná detektivka, od které se při čtení jen těžko odtrhnete. 

Jak se vám tahle severská detektivka z odlehlého kraje, kde "hlavní roli hrají ženy" líbila?

Jak už jsem předeslala, myslím, že je to výjimečná kniha. Napínavá, seversky ponurá, místy dokonce velmi specificky vtipná. Ironická. Možná i proto, že ji napsala žena, tak trochu o ženách, je mi velmi blízká. 

Jak se vám zamlouvala postava Rebecky Martinssonové? Byla vám něčím blízká, máte třeba něco společného?

Myslím, že Rebecka je takovým prototypem dnešních třicátnic. Velmi inteligentní a samostatná žena žijící jen svou prací, ale ve skrytu duše toužící po teplu domova. Bylo by divné, kdyby alespoň některé její vlastnosti s mojí maličkostí nerezonovaly. Naštěstí od ní už mám ale rodinu, tak alespoň některé její problémy už řešit nemusím. 

Jak jste si poradila se švédským názvoslovím? Dělala vám výslovnost problémy, nebo jste po Myceliu už otrkaná?

Výslovnost je pro mě vždycky oříškem a to zejména na začátku čtení, to jsem mnohdy sama překvapená, co ze mě vypadne (smích). Naštěstí se kromě vlastních jmen v románu švédština téměř nevyskytuje.

Jak jste se na čtení ve studiu připravovala?

Samozřejmě jsem si knihu přečetla a to doslova jedním dechem! S režisérkou Jitkou Škápíkovou jsem měla to štěstí spolupracovat již v minulosti, takže jsem před natáčením měla jistotu, že mě nenechá příliš tápat a společně najdeme způsob, jakým knížku co nejlépe interpretovat.

V románu se vraždí v náboženské komunitě, jejíchž problémů se zločiny týkají. Jaký máte vztah k víře a náboženství vy?

I přes veškerou a  mnohdy velmi oprávněnou kritiku všech církví a náboženství, se považuju za člověka věřícího. Ač se k žádné církvi přímo nehlásím. Víra nás možná nespasí, ale nic lepšího člověk zatím nevymyslel.

Více

Ze vztahu Lucase a jeho otce mrazí v zádech

Zeptali jsme se Jaroslava Plesla a Jany Strykové, jaký pro ně byl návrat k postavám Lucase a Kamëlë v druhé audioknize ságy MYCELIUM.

 

Máte rádi science fiction?

Jaroslav Plesl: Setkání se žánrem sci-fi je pro mne vždy trochu návratem do dětství, kdy jsem byl milovníkem Malého boha, což byl komiks, který vycházel v časopise ABC. A samozřejmě Verneovek! Sci-fi je pro mne neskutečně široký svět, kde se může stát cokoli, a můžete potkat kohokoli. A když má navíc přidanou hodnotu v podobě skutečného románu, velmi chytrého a troufnu si říct s filosofickým přesahem, jako je tomu v případě Mycelia, je to vždy zážitek.

Jaký byl po roce zase návrat k vaší postavě  v druhém Myceliu? Vnímáte v ní nějaký posun, vývoj? 

Jana Stryková: Určitě. O Kamëlë se ve druhém dílu dozvídáme mnohem více než v dílu prvním a to je myslím ten hlavní důvod, proč mě tato kniha bavila ještě víc. Při čtení mě totiž zajímají hlavně pohnutky jednotlivých postav, akční scény jsou až jejich vyústění.

Jaroslav Plesl: Při četbě druhého dílu jsem se opět setkal s postavou Lucase Hildebranta. Je obdivuhodné, do jakých hloubek a analýz se autorka pouští, kam až v úvahách jednotlivých postav zašla. Jak precizně a s vytříbeným smyslem pro detail pracuje s každou situací a okolností, do jakých se hrdinové dostávají. Dává to velkou možnost ztotožnění se. Mycelium je obrovský fantazijní svět, ale s dokonale propracovanými realistickými scénami. Nejsilněji na mě působily momenty, kdy se Lucas ve vzpomínkách setkává se svým otcem. A konkrétně právě pohled na Lucasova otce se může v tomto druhém dílu pro posluchače pootočit. Mně samotnému při četbě jejich dialogů mnohokrát přeběhl mráz po zádech.

Jaké bylo vrátit se zase po roce k össenštině? Dělala vám výslovnost problémy, nebo se vám naopak všechno hned vybavilo?

Jana Stryková:  Ač jsem si össenštinu postupně vybavovala, problémy mi samozřejmě dělala, a jaké! Některé výrazy spíše připomínají jazykolamy, vřele doporučuji každému zkusit si přečíst některá jména nahlas!

Byla jste za tu dobu už zvědavá, co s Kamëlë  bude dál? 

Jana Stryková: Další díly jsem zatím dopředu nečetla, chci se nechat překvapovat. Nejvíce mě samozřejmě zajímá její minulost, vztahy a samozřejmě tajná láska. Doufám, že v příštích dílech najde své štěstí! A vedle toho stihne zachránit celý svět, vždyť je to akční hrdinka.

Překvapilo vás v druhém dílu Mycelia něco, co jste nečekali?

Jana Stryková:  Asi nekonečná fantazie autorky. Ta je dechberoucí.

Jaroslav Plesl: To, co Lucas zažívá je neočekávané a překvapující. Ale to je principem poutavého románu. Nadchlo mne kolik dějových zvratů, ale i zvratů vztahových a osobních se ve druhém dílu Mycelia odehrává a zase musím připomenout nepřekotnost a lásku k drobnohlednému pohledu, který autorka užívá. Moc se těším na další pokračování! 

 

Více

Mark Watney doufá, že přežije, já doufám, že to zvládnu…

S jakými úskalími se potýkal herec Jan Zadražil, když v audioknize MARŤAN ztvárňoval ztroskotaného astronauta?

 

S audioknihou Marťan jsme si na vás vyloženě „počíhali“, protože jsme chtěli, aby Mark Watney mluvil vaším hlasem. Jak se příběh astronauta ztroskotaného na Marsu líbil vám?
Jsem moc rád, že jste na mě s Marťanem počkali, i když to na podzim bylo s mými termíny poněkud komplikované. Sci-fi čtu odmalička, takže když mě vydavatelství už před časem oslovilo ohledně Marťana, byl jsem nadšený ‒ a po přečtení knížky ještě víc. Líbí se mi, že hlavní hrdina nebyl coby technik a biolog sice zrovna nejdůležitějším členem posádky, ale původně fungoval v kolektivu jako jistý stmelovač. Byl obdařen jistými osobnostními rysy, které mu hodně pomáhají v nastalé situaci, jež je neuvěřitelně náročná na psychiku. Zůstal sám a ví, že s největší pravděpodobností se zpátky nevrátí ‒ to by se musel stát zázrak. Ale on udělá všechno pro to, aby se ten zázrak stal. Zůstane aktivní, přemýšlí a ještě si z toho dokáže dělat legraci. Řekl bych, že i to ho drží nad vodou. 

Ztotožnil jste se v něčem s postavou Marka Watneyho?
Mně se hodně líbily právě ty části, kdy komentuje svou vlastní situaci s humorem, což mu podle mě umožní dál fungovat a nevzdat to. Hned na začátku říká: V lékárničce je toho morfinu dost… Takže se to dá vyřešit tak, že z něj bude tragický hrdina. Ale on to neučiní a udělá přesný opak. Udělá všechno možné i nemožné, i když to ze všech stran vypadá beznadějně, tak on v ten zázrak věří. Jeho postava mi byla od začátku sympatická právě tím, že neztrácí naději a má smysl pro humor.

Viděl jste filmovou adaptaci knihy?
Zcela záměrně jsem ji neviděl. Původně jsme měli v úmyslu načíst audioknihu tak, aby vyšla ještě před premiérou filmu nebo souběžně s ní, což se nám nakonec nepodařilo. Ale slyšel jsem ohlasy od lidí, kteří snímek viděli. Třeba moje žena film zhlédla a vrátila se poměrně zklamaná, i další známí to vnímali podobně. Teď budu spekulovat, ale nevím, jestli ten nadhled, který se dá vyčíst z knihy, se povedlo převést do filmu. Podle toho, co říkali ostatní, to vypadalo spíš jako hrdinský epos s velice americkými vsuvkami ze Země, kdy se celý svět spojí a všude vlají vlajky…  Z té knihy to na mě tak nepůsobilo. Když na Zemi nakonec zjistí, že přežil, je potenciální záchrana spíš trucpodnikem několika lidí, kteří si řeknou, že je to nutné a prosadí to za cenu porušení všech pravidel. A ústřední protagonista dělá na Marsu vlastně to samé, aby přežil, porušuje všechna pravidla. Takže je to o hrdinství, ale ne o tom velkém – nafouknutém, ale o vnitřním hrdinství každého člověka, který se může rozhodnout, že přežije. Že se o to minimálně pokusí, i když má jen mizivé šance. Ale až bude audiokniha hotová, tak se na film podívám rád, minimálně abych měl srovnání a představu, jak se jim to povedlo.

V knize a tedy i v audioknize je spousta technických podrobností. Jak se vám to četlo jako interpretovi, aby to bylo pro posluchače vstřebatelné?
Coby čtenáři se mi právě to líbilo ‒ důvodem, proč to hrdina zvládá, je jeho analytický způsob přemýšlení a znalosti technického rázu. Ale není to nijak zvlášť specializované, často na to jde čistě selským rozumem a taky mu nic jiného nezbývá, protože nemá k dispozici nic závratného. Můj tatínek umí řešit věci podobně … jak se říká, že tohle dobře dovedou Češi, kteří se za minulého režimu naučili všechno vykutit sami, protože nemohli spoléhat na zahraniční techniku nebo znalosti. Jde jen o to, přistoupit k problému úplně odjinud, paradoxně úplně jednoduše. Díky detailním technickým popisům pro mě bylo snáz uvěřitelnější, že to protagonista dokáže. 

Jak to ale přečíst tak, aby se to dalo poslouchat?
Jiná věc je, jak to převést do audioknižní formy. V knize se člověk přece jenom může vracet, zastavit, dohledat, když tomu nerozumíte… Tady jsme se nejvíc snažili o to, aby si člověk už po prvním poslechu dokázal představit, jak na to ten člověk jde, co se tam děje, kterak k tomu přistupuje. Měli jsme štěstí, že nás mohla ze ženského pohledu korigovat naše mistryně zvuku Karolína, která dala vědět, pokud měla pocit, že něčemu nerozumí. Občas nás zkrátka zarazila: To už je moc, teď netuším, jak to provedl. Byla nám takovým lakmusovým papírkem, aby to zůstalo pochopitelné a hlavně aby to nebyla nuda. Je zkrátka riziko, že přes všechny ty dopodrobna rozebírané technické věci se může trochu ztratit napětí dějové linky. Ale snad se nám to podařilo vybalancovat tak, aby to bylo pořád zajímavé a ve správnou chvíli přišla nějaká akce nebo introspekce ‒ aby posluchač měl šanci nahlédnout i do nitra hrdiny, co prožívá po psychické stránce.

A jak jste k tomu přistupoval interpretačně?
Některé části knihy se dají přečíst po domácí přípravě téměř napoprvé, ale nad těmi vyloženě technickými pasážemi jsme si museli sednout a domluvit se třeba i na tom, jak používat a vyslovovat odborné výrazy a jak navazovat, aby to mělo hlavu a patu. Je třeba k tomu přistupovat trochu ve stylu didaktického výkladu ‒ což znamená, že se nedá moc spěchat a je nutné hledat logiku ve větné stavbě, aby se přes všechny odborné výrazy neztratil smysl toho, co říkáte. Vyžaduje to mnohem větší přesnost přečtení.

Jak jste se na četbu připravoval? Kolikrát jste to četl?
Hodněkrát. Podobné pasáže mívám už z domova podrobně připravené. Každé souvětí musím mít dopředu označené a rozdělené na logické celky, abych se v něm neztratil. A potom jsme na tom pracovali i s režisérem během natáčení, protože jde jen o můj náhled, kdy se mi to zná logické, ale nemusí to fungovat. V tomto smyslu jsem absolvoval asi nejpečlivější přípravu, co jsem zatím k audioknize dělal. To člověk neschová tak, že nějak zatočí hlasem a je to. Jako Mark Watney doufá, že přežije, tak já doufám, že to zvládnu.

A co vás při natáčení nejvíc bavilo?
Vždycky jsem se nejvíc těšil na věty, které mám taky označené zvlášť, kdy Mark černohumorně komentuje situaci. Nejsou to celé pasáže, spíš takové reakce. Dost často po nějaké více technické části pronese nějakou zabijáckou hlášku. Ale úplně suše. Aspoň tak to na mě při čtení té knihy působilo. On to taky nemusí nijak „barvit“, protože své zážitky čte jako deník. Hrdina sám nemá žádného posluchače, kvůli kterému by z toho musel dělat vtip. On to prostě jen tak konstatuje. Ale zpravidla je to pravda. Akorát on tu pravdu nahlíží z velmi osobitého úhlu... A pak jsou tam výborné zlomy, které nejsou úplně očekávatelné. Vždycky, když už se mu daří, tak se to pak zase zalomí. Člověk mu hrozně fandí a jde s ním a každý ten zlom, kdy se dařit přestane, naplno pocítí. Bavilo mě, že to není jen vítězná cesta bez proher.

Jaký byste chtěl, aby z nahrávky měli posluchači pocit?
Přál bych si hlavně, aby nebyli zklamaní a aby si to užili. Rád bych si myslel, že je to zas jiné, než ostatní audioknihy, které jsem četl. Možná trochu troufale bych chtěl, aby z toho třeba měli ještě větší zážitek, než když to viděli v kině. Aby jim audiokniha otevřela nějakou další barvu vhttp://www.onehotbook.cz/audioknihy/zmizela/e vnímání příběhu, než když si to čtou sami. Navíc druhým „pozemským“ hlasem na audioknize je Jan Vondráček a pro mě je velká pocta, že se mohu zkombinovat s takovým hercem.

Prve jste zmínil, že od malička čtete rád sci-fi. Které knihy z žánru byste označil za své oblíbené?
Maminka nás od mala vedla ke čtení a s bráchou jsme brzy objevili sci-fi. Mám hodně rád věci od Ondřeje Neffa, třeba Můj život na Měsíci – což je dobrodružný příběh doplněný technickými záležitostmi. Rád čtu i Terryho Prachetta. 

 

Více

S Buškem z Velhartic bychom si měli co říct…

O Karlovi IV. jsme si s Jiřím Dvořákem povídali jen malou chvilku, ale na další zajímavosti se můžete herce optat 9. 2. na křtu audioknihy v Paláci knih Luxor.

 

Na co byste se Karla IV. zeptal, kdyby bylo možné se s ním setkat?
Těžká i lehká otázka. Tak dobře. Proč mu Čechy tak přirostly k srdci?  Myslím, že právě dnes by ta odpověď byla velmi zajímavá.

A na co byste se rád případně zeptal autora Tajného deníku Josefa Bernarda Prokopa?
Kde a kdy vzal tu odvahu mluvit za Karla IV.? A kde se vzal ten prvotní nápad?

Co jste se z Tajného deníku dozvěděl o Karlovi IV. nového, co jste třeba předtím netušil?
Celé je to samozřejmě autorská licence, spousta věcí vychází ze spisovatelovy fantazie. Ale věřím mu, že důkladně zkoumal historické prameny. Pro mne je velmi zajímavý panovníkův vztah k ženám: mám na mysli přístup k jeho vlastním manželkám a v souvislostech dané doby. Jestli to tak skutečně bylo (a podle této audioknihy ano), ale dokonce i kdyby vše vycházelo jen z deseti procent reálného základu, tak to byl zkrátka neuvěřitelný chlap, kterého by teď dnešní Evropa potřebovala. Protože, jak se chováte k ’vlastním‘, tak se chováte k světu.

Jak jste se rozhodl slavného panovníka, historickou osobnost pojmout herecky? Byl vám něčím i osobnostně blízký?
Nerozhodl jsem se. Nechal jsem se vést složitými zákoutími literatury. Jestli mi byl blízký? Myslím, že společně s Buškem z Velhartic bychom si měli co říct… (smích)

Je četba knihy s historickou tématikou ve studiu v něčem jiná, než četba současného románu? 
Dikce by měla být vždy velmi dobrá, ne-li perfektní. Jiná otázka je samozřejmě výraz. Archaická slova jsem naštěstí moc řešit nemusel, byla tam minimálně. Četba historického románu je odlišná snad jen v pochopení doby, ve schopnosti představit si kontext, ve vytvoření si vlastního světa po boku těch, o kterých čtete. O odvaze být s nimi na místech, která popisují.

 

Více

Večer na téma PODVOLENÍ

Zaujal vás námět románu PODVOLENÍ Michela Houellebecqa? Pak nemůžete v úterý 19. 1. 2016 chybět od 18. hodin v pražském Café Ponrepo, kde mu bude věnován celý večer.

 

Francie, rok 2022. V prezidentských volbách vítězí kandidát strany zvané Muslimské bratrství, které ostatní partaje podpoří, aby se prezidentkou nestala šéfka extrémně pravicové Národní fronty. Muslimská vláda za svou prioritu považuje pouze školství a vzdělávání, protože jde o základ, díky němuž lze dosáhnout absolutní proměny společnosti, jejímž základním kamenem se znovu stane rodina a patriarchát. Celou situaci sarkasticky glosuje mizantropický akademik zmítající se v krizi z nedostatku pocitu smysluplnosti existence.

Román PODVOLENÍ vzbudil rozjitřené emoce už kvůli svým východiskům, přestože jej lze vykládat mnoha způsoby - což rozhodně povzbuzuje diskusi. Také nás zaujala jeho mnohovrstevnatost a proto jsme se rozhodli pro audioknižní zpracování, jak uvedl i Martin Pilař, ředitel vydavatelství OneHotBook: „Michel Houellebecq provokuje, ale inteligentně, s nadhledem, s typickým sarkasmem, fantazií i erudicí a je u toho všeho navíc velmi vtipný. Pro mě je to neodolatelně svůdná kombinace, text, který pro nás bylo nezbytné pomocí mluveného slova obohatit o další rozměr. Slyšet takové dílo ve formě pečlivě nastudované audioknihy ještě více podněcuje fantazii a uvolňuje prostor pro přemýšlení nad sebou samým a naším světem.“ A dodal: „Nakonec, proč je román považován za tak kontroverzní? Snad proto, že prezidentský kandidát Muslimského bratrstva převezme prezidentský úřad Francie čistě demokratickou cestou pomocí svobodných voleb? Nebo tím, že k podmanění slábnoucí kultury, jejíž kořeny jsou průběžně samovolně vyvracovány, vlastně není potřeba agrese, jíž se všichni tak bojí? Neobžalovává Východ, nýbrž naši vlastní pohodlnost a povrchnost.“ 

Pokud byste rádi audioknihu či knihu prodiskutovali nejen s Martinem Pilařem z OneHotBook, ale i s překladatelem Alanem Beguivinem, šéfredaktorem nakladatelství Odeon Jindřichem Jůzlem a literárním kritikem Janem M. Helleremnemůžete v úterý 19. ledna od 18. hodin chybět v Café Ponrepo (Bartolomějská 11, Praha 1), kde bude tématu věnován celý večer. 

Ukázku z textu přečte herec Igor Bareš, který je rovněž vypravěčem audioknihy, jež bude v průběhu akce k dostání s 25% slevou

Během besedy budete moci svlažit hrdlo nápoji zdarma (vodou i vínem) a připojit se na Wifi.

Taková je dobrá literatura

S Igorem Barešem jsme si povídali o tom, jak vnímá téma, zpracování i protagonistu románu PODVOLENÍ a o spoustě dalších věcí, které jeho četba přináší na mysl.

 

Četl jste už dříve nějakou knihu od Michela Houellebecqa?
Nečetl. Ale když jsem o tom, že čtu zrovna tuto audioknihu, mluvil s několika hereckými kolegy, autorovo jméno všichni znali a všichni o něm mluvili s velkým zaujetím.

Jak se vám Podvolení líbilo, jak jste ho vnímal?
Z četby audioknihy mám zvláštní zkušenost. Při první nahrávací frekvenci jsem si moc nebyl jistý, co si o románu myslet. Já sám mám raději jednodušší příběhy, klidně detektivní, dobrodružné nebo i psychologické a tady jsem váhal, jak to mám vnímat. Pak ale proběhly události pátku třináctého, kdy v Paříži došlo k teroristickým útokům. Najednou se mi to propojilo, protože jsem pochopil aktuálnost toho příběhu a k dalším frekvencím už jsem pak přistupoval jinak. Navíc jsem byl velmi překvapen, jak autor střídá žánry. Některé kapitoly připomínají sociálně-ekonomické studie – třeba když mluví o volbách a politické situaci ve Francii – a pak velmi ostrým střihem dokáže sklouznout až k téměř pornografické literatuře. Dokazuje tak, že velmi různé žánry mohou jeden vedle druhého funkčně koexistovat a společně opravdu o něčem vypovídat, což se mi hodně líbilo.

Jak jste zmínil, kniha i poměrně explicitní sexuální scény. Jak se vám takové pasáže nahlas ve studiu četly?
Jsem profesionál, a kdyby to bylo nutné, dokážu přečíst i telefonní seznam – kdyby se to někomu zachtělo poslouchat. Navíc nejde o nic samoúčelného, má to svůj význam. Je tam například velmi sugestivně popsána jedna sexuální scéna, která ale končí tím, že partnerka hlavnímu hrdinovi říká: A víš, proč jsem tohle pro tebe udělala? Ne proto, že bych byla nymfomanka, ale protože tě mám ráda. To je okamžik, který člověka až dojme. 

Vypravěč je intelektuál, cynik, člověk ve spirituální krizi. Jak jste se rozhodl pojmout jej herecky?
Myslím, že tam nešlo nutně o to, vystihnou psychologii jednotlivce. Mohl by to být i kdokoliv jiný než vysokoškolský profesor. Autorovi podle mě šlo o to, aby – v tom sci-fi, protože se to odehrává roku 2022 – zvedl prst a ukázal, že by to takhle mohlo dopadnout. A myslím, že během několika generací to tak třeba i dopadne… A že bychom si to možná měli uvědomit a něco s tím udělat.

Zároveň lze ale román číst nejen jako zprávu o hrozbě o pronikání cizích vlivů, ale jako diagnózu vyčerpanosti západní kultury…
V  románu se muslimská strana dostane do vlády přesně proto, že se klasicky nedohodne levice s pravicí, a když se dva perou, třetí se směje. Lze to vnímat tak, že nejsme na té úrovni, na které bychom měli být.

Ústřední hrdina je rovněž poměrně ambivalentní postava. Ale není úplně jasné, jestli se rozhoduje pouze z pragmatické pohodlnosti, nebo zda ho přesvědčí i něco jiného.
Podle mě je to spíše antihrdina, protože slevuje ze svých pozic. Ale v tom, že jeho jednání i celé dílo lze vykládat více způsoby, tkví asi největší síla autora. Čtenáři jsou různí a každý si v příběhu může najít to, co mu názorově konvenuje. Taková je dobrá literatura.

Co bylo při natáčení nejobtížnější? 
Jak už jsem zmínil, nejnáročnější byla první frekvence. Martin Pilař z vydavatelství OneHotBook i režisér audioknihy Michal Bureš o knize hovořili s nadšením, které jsem na začátku tak docela nesdílel. Ale následné události v Paříži mě přinutily se na dílo dívat z jiného úhlu a najednou jsem v tom začal nacházet opravdu aktuální souvislosti, které se zároveň skutečně děly.

Jak coby při čtení nakládáte s tím, že autor porůznu mění žánr: chvilku eseje o spiritualitě, pak socioekonomické teze, k tomu satira a další zmíněné polohy…
Interpret by měl posluchačovu pozornost udržet tím, že neupadne do stereotypu a do monotónnosti. Osobní pasáže samozřejmě vyžadují jistou emoční investici, kdežto obecnější záležitosti jsou vyprávěny spíše informativnějším tónem. Přesto je však potřeba je číst sdělně, aby posluchač nebyl po třech stránkách unaven. Úplně zjednodušeně řečeno zde platí stejný princip jako na divadle: rychle – pomalu, nahlas – potichu. Když tohle vzájemně vyvážíte a budete tempo či intenzitu správně střídat, pozornost posluchače zůstane napjatá.

Jak se na takové čtení ve studiu připravujete?
Zrovna hraji v Národním divadle v Našich furiantech manželský pár s Taťjanou Medveckou, která také čte audioknihy, teď třeba pro OneHotBook S elegancí ježka. Nedávno jsme se o tom bavili a ona mi říkala, že se na všechno velmi poctivě připravuje. Já si to naopak moc dopředu nečtu. Já si projdu text, který mi byl svěřen a když zjistím, že se to dá číst z listu, o to víc mě to baví, což doufám, že přenesu i na posluchače. Jiná věc je, když po mně režisér chce něco, o čem nejsem zcela přesvědčen. Pak dojde k dialogu a najdeme společnou cestu. On to ví lépe, protože má vše důkladně nastudované, kdežto já k četbě přistupuju intuitivně. Michal Bureš navíc herce nutí číst v poměrně rychlém tempu, což je v současné rychlé době zcela na místě. Když jsem viděl své starší divadelní záznamy, v duchu jsem si říkal: „Hrej rychlejc, proboha, hrej, rychlejc. Na to se nedá dívat!“ A to podle mě platí i v případě audioknih. 

Román je místy i poměrně ironický až sarkastický. Není těžké intuitivně načasovat pointy tak, aby skutečny vyzněly vtipně?
Zkrátka věřím v intuici a snad i talent, jakési „umění okamžiku“, kdy ten text na člověka zapůsobí a  v těch výrazových prostředcích se to jakoby „objeví samo“.

Jak jste se popasoval se spoustou francouzských výrazů, které s sebou text odehrávající se ve Francii nese?
Patřím ke generaci, která umí jenom špatně rusky, ale režisér Michal Bureš je francouzštinář, takže mi potenciálně problematické foneticky přepsal. A číst umím. (smích)

 

Více