10 zajímavostí o ANNE ZE ZELENÉHO DOMU

Věděli jste, kdo patří mezi Anniny největší příznivce, kam se přenesla ze stránek románu, jaký byl životní příběh její autorky a koho inspirovala…?

11. července 2017 15:45:04

 
Dnes už klasické vyprávění o dospívání, které napsala kanadská autorka Lucy Maud (bez e, děkujeme pěkně) Montgomery, poprvé a s velkým úspěchem (srovnatelným s humbukem, který se konal kolem Harryho Pottera) vyšlo poprvé roku 1908. Následovala řada pokračování a výrazně zvýšený turistický zájem o oblast kanadského Ostrova prince Edwarda, kde se Annina dobrodružství odehrávají. To byly teprve začátky veliké "love story", přičemž objektem citů už několika generací je stále stejná copatá, zrzatá, zasněná a věčně štěbetající Anne Shirleyová.
 
Autorka první knížku Anne ze Zeleného domu (Anne of Green Gables) dokončila už roku 1905 a zkoušela oslovit šest nakladatelů, než se jí podařilo najít toho pravého. Po pěti odmítnutích se ukázalo, jaký má šestý nakladatel (Page Company of Boston, Mass.) šestý smysl: za prvních pět měsíců prodali 19 000 knih a  hned v prvním roce desetkrát dotiskovali. Do roka byla kniha přeložena do švédštiny, prvního z mnoha jazyků, v nichž Anne po celém světě vyšla. Dodnes se knížky prodalo více než 50 milionů kusů a zřejmě jde o nejčtenější kanadskou prózu vůbec. Přece je možná ale pár věcí, které jste o Anne třeba netušili... Tak se na ně podívejte, třeba vám ještě prodlouží a zintenzivní zážitek z audioknihy.
 
1. Příběh o holčičce s velkou fantazií mají rádi spisovatelé
(…a překladatelé, a redaktoři a vůbec spousta lidí, kteří se nějak věnují literatuře). 
Margaret Atwoodová (jejíž citát uvádíme níže) dokonce o fenoménu celosvětové oblíbenosti Anne napsala článek pro Guardian, kde se vyznává i ze svého vztahu ke knize. Ta se dotkla i jinak cynického Marka Twaina. A poptali jsme se také v českých luzích a hájích…
 
"Anne ze Zeleného domu vyšla poprvé v roce 1908, rok předtím, než se narodila moje matka, takže když jsem se nad knihou v osmi letech poprvé křenila a fňukala, bylo jí sladkých čtyřicet. Vrátila jsem se k ní pak znovu v osmdesátých letech očima vlastního dítěte - když knížce už táhlo na osmdesát…. Anne je triumfem naděje nad zkušeností: neříká nám pravdu o životě, ale pravdu o splněných snech. A tou největší pravdou o splněných snech je, že jim většina lidí dává přednost před tou druhou možností."
Margaret Atwoodová pro Guardian 
 
„Když mi bylo asi dvanáct nebo třináct let, strhla mě knížka Anna ze Zeleného domu. Měla jsem tři díly, ale nedokázala jsem se s hrdinkou rozloučit, takže jsem si vymýšlela její další osudy a psala pokračování."Kateřina Tučková, spisovatelka
 
 
Anne ze Zeleného domu pro mě byla výjimečná. Osobitá, zasněná holčička, která si vymýšlí příběhy a je jiná než ostatní děti. Fascinoval mě její vnitřní svět, obrovská fantazie, potřeštěnost i to, že pokaždé dokázala spadnout do jiného průšvihu. Prostě Anne, která si třeba obarví svoje rezavé vlasy nazeleno…“Lidmila Kábrtová, spisovatelka
 
Anne ze Zeleného domu rozhodně patří mezi ‘povinnou’ holčičí četbu, aspoň v mém rodném Polsku. Těžko si dokážu představit dospívaní bez té tvrdohlavé, lehce praštěné zrzky. Někoho sice mohla iritovat svoji afektovaností, ale myslím si, že kdo jí odpustil tuto dětskou vadu, musel pak propadnout její bezmezné imaginaci a empatii. Jestliže v dospívající Anne Shirleyové našel spřízněnou duši, určitě pokračoval s dospělou Anne v dalších dílech série. A vracel se k nim i v dospělosti, protože Lucy Maud Montgomery je především výborná spisovatelka. Skvělá vypravěčka, které nechybí břitký humor či ironie, a která dokázala stvořit postavy tak věrohodné a živé, až máte pocit, že paní Lyndová je i vaší sousedkou."Anna Militz, bohemistka, autorka biografie Jany Černé
 
„Annu ze Zeleného domu jsem četla mnohokrát, česky i anglicky. Milovala jsem tu starosvětskou atmosféru a hlavně Annu – také jsem byla ošklivá zasněná holčička s vlastním vnitřním světem, která si věčně vymýšlela příběhy, a ostatní děti ji měly za divnou. Strašně jsem se s ní ztotožňovala.“Lucie Mikolajková, překladatelka
 
„Líbila se mi ta její fantazie a strašně silný vnitřní svět a taky se mi líbilo, že ji její opatrovníci brali a akceptovali, i když byli každý úplně jiní. A ona je. Že se tak nějak našli navzdory všemu.“ Michaela Škultéty, překladatelka a redaktorka
 
 
„Anne ze Zeleného domu je pro mě jednou z milovaných knih a příjemnou připomínkou dětství. Znamenala klid, humor a možnost nerušeně číst mezi cvrkajícím letním hmyzem. Taky je to snad jediný příběh o sirotkovi, který rovnou od začátku dopadne dobře, čtenář nemusí s hrůzou čekat a může si jen užívat její potrhlosti, přemoudřelosti a legrace.“ Helena Herynková, knižní redaktorka, recenzentka
 
"Anne je od Carrollovy Alenky tou nejdražší a nejroztomilejší postavou dětské literatury…“ – Mark Twain

 
 

2. Anne je velmi oblíbená v Japonsku
Když v roce 1939 opouštěla misionářka z New Brunswicku Japonsko, nechala svůj výtisk Anne ze Zeleného domu kamarádce překladatelce. Hanako Muraoka knihu celou válku chránila, opečovávala a tajně překládala (přece jen, angličtina byla jazyk nepřítele). Když se později poměry uvolnily a japonské osnovy povolovaly zařazení západní literatury do školní výuky, bylo naopak záhodno najít inspirativní tituly. Akage No Anne (Rudovlasá Anne) se roku 1952 takřka přes noc stala miláčkem národa, kterému se zamlouvala její skromnost, pracovitost i láska k přírodě, fascinovaly jej zrzavé copy a okouzlovala její bezprostřednost. Národní posedlost je možná pořád slabé slovo: roku 1986 se prodaly do Japonska brambory za 1,4 miliónu dolarů – protože to byly brambory z Ostrova prince Edwarda. Na Annině Akademii ve Fukuoce se mohou Japonci naučit angličtinu s přízvukem této kanadské lokality, kam každoročně proudí obrovské množství japonských turistů – mezi nimi i spousta dospělých žen s copy obarvenými na zrzavo. A samozřejmě nechybí japonský anime seriál podle slavného příběhu z roku 1979. Kreslená Anne je vyobrazena na nesmírně populárních kanadsko-japonských poštovních známkách. A anime verze se dočkalo i další autorčino dílo Emily of New Moon. Více o obsesivním japonském nadšení najdete v článku Huffington Post.
 

3. Anne byla hrdinkou polského odboje
Annin příběh byl do polštiny poprvé neoficiálně (dalo by se říci pirátsky) přeložen roku 1912. Během dalších 40 let byl právě tento překlad (autorčino jméno bylo uvedeno jako Anne Montgomery) široce oblíbený – dokonce natolik, že ho během 2. světové války polské odbojové hnutí polského kopírovalo svým členům, aby nezapomínali, zač bojují. Více si můžete poslechnout v digitálním archivu CBS.

 
4. Anne umí slušně vydělávat
Ačkoli se prodeje samotné knížky s přibývajícími lety a prodanými miliony výtisků postupně snižují, kolem Anne se stále točí slušný byznys. Městečko Cavendish, které je předobrazem literárního Avonlea, navštíví každoročně přes 125 000 fanoušků příběhu (přibližně 20 % z uvedeného množství přicestuje z Japonska), přičemž nevynechají ani farmu, jež patřívala autorčiným příbuzným a byla zanesena mezi Národní kulturní památky. Ostrov prince Edwarda si nechal zaregistrovat trademark Anne of Green Gables, který tu je dostání na všem, co vás napadne. Je libo Annin čajový servis, Anniny koláčky, Anniny čokoládičky, Anniny svíčky, Anniny utěrky, Anninu zástěru, Anninu kuchařku, Anniny pohlednice, notýsky nebo tužky; Anniny knoflíky a magnety, Anniny záložky, puzzle, Annino stínítko na lampu, Annin slamáček, Anninu porcelánovou panenku (hodnou obdivu) nebo Anninu plyšovou panenku (k pomazlení)…? To vše a ještě mnohem víc si můžete dovézt domů v plátěné tašce s obrázkem Anne.
 
 
5. Podle upovídané Anne vznikl němý film
Vzhledem k tomu, že šlo o velký hit už v době svého vydání, nelze se divit, že již na počátcích filmového průmyslu vznikla roku 1919 adaptace. Snímek je bohužel považován za ztracený, takže si můžeme spíš představovat, jak asi vypadal.  
 
 
6. Anne Shirleyovou hrála… Anne Shirleyová
Po ztraceném němém filmu byla Anne zfilmovaná a adaptovaná ještě několikrát. Hollywood se příběhu chopil znovu roku 1934, tentokrát s 16tiletou herečkou jménem… Anne Shirley v hlavní roli. Dívenka se ve skutečnosti jmenovala Dawn Paris (což je pro herečku jméno výrazné až až – a to jí bylo ještě ve třech letech změněno na Dawn O´Day), nicméně filmové studio RKO se nezastavilo ani před tím, aby ji požádalo o změnu jména podle postavy. Krom již zmíněné anime verze studia Nippon vznikla roku 1985 také asi nejproslulejší televizní série s Megan Follows v roli Anne, která byl přeložena do více než 30 jazyků a vysílána ve 140 zemích světa. Při své premiéře strhl první díl kanadské rekordy sledovanosti, které pak překonala až reality show Canadian Idol (Kanada hledá SuperStar) roku 2003. Mezi zatím poslední adaptace patří televizní film Anne of Green Gables (2016) a nejnovější série z dílny Netflixu nazvaná Anne with an E (2017).
 
 
7. Dlouhohrající kanadský muzikál
Co nám ještě chybí ve výčtu? Samozřejmě – muzikál, nazvaný – jak jinak Anne of Green Gables: The Musical. Poprvé byl uveden roku 1965 na prvním Charlottetownském festivalu a od té doby ho tu dávají každoročně. Díky tomu jde o nejdéle uváděný výroční muzikál na světě. V samotném Charlottetownu jej vidělo přes 2,3 miliony lidí, nicméně Anne s Gilbertem si zatančili také na divadelních prknech v Londýně, New Yorku a v Japonsku.
 
 
8. Anne má život, jaký si pro sebe přála Lucy Maud 
V jistém smyslu by se dalo říci, že autorka při tvorbě Anne vlastně přepisovala vlastní minulost. Nebyla sice tak docela sirotek, nicméně matka jí zemřela, když jí ještě nebyly ani dva roky a otec ji svěřil k výchově prarodičům žijícím – na Ostrově prince Edwarda. U přísných presbyteriánů ovšem citlivá knihomolka Lucy Maud nenašla tolik vřelosti jako její Anne u svých pěstounů a situace se moc nevylepšila ani poté, když se přestěhovala za otcem a jeho novou manželkou a dětmi. Když Anne smutní, že „o ni nikdy nikdo nestál“, není těžké si představit, že spisovatelka psala z vlastní zkušenosti. Navzdory pozdějšímu úspěchu a slávě byl spisovatelčin život i nadále provázen řadou nešťastných událostí. Coby pohledná a zajímavá mladá žena odmítla několik žádostí o ruku, včetně nabídky sňatku od sedláka, jehož sice měla ráda, ale obávala se, že by jim ve štěstí bránila jeho nevzdělanost. Nakonec se provdala za presbyteriánského duchovního, kterého o pár let později postihla úporná deprese, jež vedla až ke zhroucení a zdlouhavé duševní chorobě. Její smrt roku 1942 byla ve své době připisována srdeční slabosti, její vnučka ovšem v roce 2008 přiznala, že tehdy sedmašedesátiletá spisovatelka se záměrně předávkovala léky a zanechala po sobě i dopis na rozloučenou, v němž prosila o odpuštění. Více o životě Lucy Maud Montgomery si můžete přečíst zde
 
 
9. Autorka se děsila psaní pokračování
Už první smlouva s nakladatelem Anne ze Zeleného domu v sobě měla klauzuli, že v případě úspěchu autorka napíše pokračování. Z té vyhlídky nebyla zrovna nadšená a v jednom ze svých dopisů uvedla: „Strašně se bojím, že jestli se to ujme, budou chtít, abych psala dál ještě o jejích univerzitních studiích. Z té představy se mi dělá zle.“ Ovšem první knížka o Anne (jak všichni víme) vzbudila obrovský ohlas, takže mezi lety 1908 a 1921 vzniklo pět dalších dílů o Anne, tři pokračování týkajících se Anniných dětí, rodiny i přátel a také sbírka příběhů z Avonlea, kde Anne vystupuje v jedné z povídek. 
 
 
10. Inspirace pro Pipi dlouhou punčochu
Existuje ještě jiná, dětmi milovaná zrzka s výraznými copy a bezprostředním projevem, prakticky sirota (maminka v nebi a tatínek králem divochů na vzdáleném ostrově nejsou zrovna zásadní rodičovský dohled), která spatřila světlo světa roku 1945 (v zemi, do jejíhož jazyka byla Anne ze Zeleného domu přeložena jako do prvního z mnoha). Na svou dobu opojně drzá, nesmírně samostatná a nebojácná Pipi si mohla dovolit o něco víc než zasněná, adoptovaná Anne, své literární kořeny ale přesto nezapře.
 

  

Zpět