Katalogové č.: AK347
EAN: 8594169483474
Formát: 2x CD mp3
Délka nahrávky: 14 hodin 10 minut
Datum vydání: 2. 11. 2020
Recenze
Režie:
Jitka Škápíková
(*1967)
Studovala herectví na JAMU v Brně, poté strávila čtyři roky v tehdejším Státním divadle v Brně jako sólistka zpěvohry. Po revoluci se vrátila na akademii, kde ukončila studium herectví a navázala studiem oboru Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika. Po promoci nastoupila do Českého rozhlasu v Praze, kde byla až do roku 2010 zaměstnána jako dramaturg a redaktor. Od roku 2011 zaujímá stěžejní část její tvorby režie audioknih pro vydavatelství OneHotBook. Je autorkou několika desítek adaptací i původních her pro děti i dospělé a bezpočtu rozhlasových dokumentů, za které obdržela řadu cen v celostátních i mezinárodních soutěžích. Spolupracuje též s Českou televizí, píše scénáře divadelních inscenací a vydala rovněž několik knih.
Mohlo by se Vám líbit
Svědectví
Musíme všichni táhnout za jeden provaz, nebo na něm budeme viset každý zvlášť. A co když ne?
I patnáct let poté, co služebnice Fredova uprchla z Republiky Gileád, trvá na území Nové Anglie krutovláda založená na zotročení zdravých žen schopných rodit děti. Stav prohnilého režimu nám nyní střídavě přibližuje trojice mluvčích, jejichž postoje si nemohou být vzdálenější. Pravověrná teta Lydie coby spoluautorka gileádské ideologie se setkává s Ágnes z řad místní privilegované mládeže, která se vlivem pletich ocitla v jejím klášteře jako novicka. A k oběma zpoza hranic svobodné Kanady přistupuje rebelka Daisy, pátrající po nejasnostech ve svém rodokmenu. Trojhlas vypravěček postupně odkrývá netušené vazby i známou pravdu, že historie se zlomyslně rýmuje. I Češi kdysi na vlastní kůži poznali, že svět pokřivený totalitou nebývá černobílý a nepřežil by bez šedé zóny soukromých motivací. A především bez lásky, jež bude vždy silnější než smrt.
Nejsledovanější dystopie dneška, dlouho očekávané pokračování bestselleru Příběh služebnice, je zpátky v mistrovských barvách šerosvitu! Kniha získala Bookerovu cenu za román roku 2019.
„Důstojné navázání. Atwoodová dovede překvapit, ačkoli líčí svět, o němž jsme se bláhově domnívali, že jsme ho už prokoukli…“ – Barbara VanDenburgh, USA Today
„Příběh tak svižný a pronikavý, až tempem doslova vybízí k přednesu.“ – Michiko Kakutani, The New York Times
„Časy se mění. V dnešní době, rozhodně alespoň v Americe vedené Donaldem Trumpem, antiutopie nabírá nové významy, ale zůstává (…) tatáž víra: že ve vědomosti je síla, že slovo přemůže i ten nejkrutější režim.“ – Daniel Konrád, aktualne.cz
Autor:
Margaret Atwoodová další tituly
(* 1939)
První dáma kanadské literatury považuje spisovatelskou profesi za závazek svědomí a vystupuje jako výrazná občanská aktivistka. Své postoje definovala už v žalozpěvu Z hlubin (1972, č. 1998), který odráží její dospívání – nechodila do školy a učila se s otcem entomologem v quebecké divočině – a dosud zůstává nejpůsobivějším kanadským románem o ženském sebeurčení. Studovala na Torontské univerzitě, posléze na Harvardu, na mnoha vysokých školách později přednášela. Za románovou dystopii Příběh služebnice (1985, č. 2008) získala historicky první Cenu Arthura C. Clarka. V knize Alias Grace (1996, č. 2018, seriál Netflix) přezkoumala slavný soudní proces s údajnou vražedkyní Grace Marksovou. V letech 1984–1986 byla viceprezidentkou PEN klubu. Za rozsáhlé dílo se jí dostalo celosvětového uznání. Je mj. laureátkou elitní Ceny Franze Kafky (2017) udělované v Praze a dvojnásobnou držitelkou Bookerovy ceny: za prózu Slepý vrah (2000, č. 2001) a za nejnovější Svědectví (2019, č. 2020). Česky vyšla valná většina jejích románů – Ublížení na těle, Žena k nakousnutí, Loupení jehňátek, Muzeum zkamenělin, Přežívá nejsmutnější, Penelopiáda, Pýthie – či povídkové sbírky Modrovousovo vejce, Hra na vraha a Dobré kosti. Do mezinárodní knižnice William Shakespeare 400 přispěla hravou parafrází klasikovy Bouře, vydanou pod názvem Kus temnoty (2016, č. 2017).
Účinkující:
Taťjana Medvecká další tituly
(* 1953)
Výrazná česká herečka a dabérka ještě za studií na DAMU hostovala v Národním divadle a od absolutoria v roce 1975 je stálou členkou jeho činohry. Dvakrát získala cenu Thálie – za role Alžběty I. v Schillerově Marii Stuartovně (2000) a Antonie v Nilinově hře Poprvé vdaná (2002) – a je též nositelkou řady dalších divadelních ocenění. Na filmovém plátně se poprvé objevila v komedii Marečku, podejte mi pero! (1976) a blýskla se mj. ve snímcích Veronika, Muka obraznosti, Zámek v Čechách či Operace Silver A. Výrazná je její dlouholetá práce pro dabing – v roce 1997 byla poctěna Cenou Františka Filipovského za hlas Susan Sarandonové ve filmu Thelma a Louise – a rovněž účinkování v rozhlase (sedmkrát zvítězila v anketě Neviditelný herec). Roku 2012 obdržela sošku Českého lva za nejlepší vedlejší ženskou roli ve filmu Dům.
Veronika Khek Kubařová další tituly
(* 1987)
Rakovnická rodačka vystudovala herectví na Pražské konzervatoři. Díky výkonu v absolventském představení Kytice podle Jiřího Suchého si zahrála i v divadle Semafor. Začínala v Mladé Boleslavi, v letech 2011–2014 byla členkou ansámblu Městských divadel pražských a od roku 2015 vystupuje v Dejvickém divadle, avšak hostuje i na dalších metropolitních scénách. Na plátně debutovala v komedii Rafťáci, následovaly role ve filmech Nejkrásnější hádanka, Ženy v pokušení, Lidice, Můj vysvlečenej deník, Tři bratři, Ženy v běhu, Modelář nebo v seriálech Na vodě, Cirkus Bukowsky, Specialisté a Zkáza Dejvického divadla. Je vítězkou desáté řady taneční soutěže StarDance.
Eva Josefíková další tituly
(* 1990)
Po gymnáziu v rodném Uherském Hradišti vystudovala činoherní herectví na DAMU. Poté hostovala v Národním i ve Stavovském divadle a v letech 2013–2015 působila ve stálém angažmá v Kladně. Členka divadelní společnosti Tygr v tísni v současnosti hostuje na několika pražských scénách, např. ve Švandově divadle či v Divadle v Celetné. Zahrála si ve filmech Piko, Čertova nevěsta, Signál,Probudím se včera, Pojedeme k moři, Zádušní oběť, Dívka za zrcadlem a v televizním seriálu Kosmo. Objevuje se i v kriminálních sériích (Dáma a Král, Zločiny Velké Prahy) či v zahraničních produkcích (seriál 1864). Za vedlejší ženskou roli ve filmu Fair Play (2014) byla nominována na Českého lva.
Martin Myšička další tituly
(* 1970)
Vystudoval souběžně herectví na pražské DAMU a MFF UK v oboru subnukleární fyziky. Ještě za studií hostoval v ND, v Divadle Na zábradlí či ve Studiu Ypsilon a rok před absolutoriem získal Cenu Alfréda Radoka jako talent roku 1994 (za roli knížete Myškina v Dostojevského dramatu Idiot). Od roku 1997 je ve stálém angažmá v Dejvickém divadle, kde od roku 2017 působí i jako umělecký šéf. Filmoví diváci ho znají mj. ze snímků Šeptej, Jedna ruka netleská, Karamazovi, Protektor, Občanský průkaz, Díra u Hanušovic, Ztraceni v Mnichově a Případ mrtvého nebožtíka; příznivci televize ze seriálů Černí baroni, Čtvrtá hvězda, Vraždy v kruhu, Pět mrtvých psů, Kosmo, Dabing Street, Zkáza Dejvického divadla a Bez vědomí.
